Když dojdou talíře, papírové tácky zachrání oběd

Dvanáct kostýmů, které zvládne i ten, kdo neši

Papírové tácky nejsou jen nouzové řešení pro grilování v parku. Když se rozbijí talíře nebo jich je prostě málo, dají se použít i na běžné jídlo. Základem je vybrat správný typ tácku. Tenký tácek na muffiny se pod váhou řízku prohne a omáčka proteče. Silnější kartonový tácek s vroubkovaným dnem udrží i těžší porci. Pokud máte doma jen tenké tácky, zdvojte je nebo podložte druhým táckem obráceně dnem vzhůru. Vznikne pevnější sendvič, který unese i polévku.

Nejspolehlivější je „paci, paci, pacičky" v jakékoli obměně. Sedněte si proti dítěti, vezměte jeho ruce do svých a tleskejte do rytmu. Stejně dobře poslouží „vařila myšička kašičku" na dlani. Dvouleté dítě ještě nevydrží dlouho sedět, takže po třech až čtyřech opakováních hru ukončete, dokud se ještě směje. Když budete pokračovat, přijde vztek a hra se zvrhne. Platí to obecně: lepší je skončit dřív, než dítě začne protestovat.

Staré noviny se pro hry na postřeh hodí lépe než plastové kelímky, protože po potrhání a zmuchlání vytvoří nepravidelný povrch, který klouže jinak než hladký papír. Právě ta nepravidelnost je výhoda, ale zároveň past: pokud noviny před hrou nerozložíte a nezkontrolujete, jestli nejsou vlhké nebo mastné od jídla, každé hození dopadne jinak a hra se nedá férově opakovat. Před prvním kolem papír vždy prolistujte, odstraňte lesklé letáky a vložky a nechte noviny alespoň hodinu volně ležet, aby se srovnaly.

Začněte tím, že si stoupnete k oknu, ze kterého se bude nejčastěji kontrolovat průběh hry. Zaznamenejte si výšku očí a úhel pohledu. Pak obcházejte pozemek a hledejte místa, která jsou z tohoto konkrétního bodu vidět celá – ne jen částečně. Typická chyba je vybrat místo podle toho, jak vypadá zvenku, a teprve doma zjistit, že ho zakrývá střecha, strom nebo změna terénu. Výhled z okna se nedá dodatečně „vylepšit" jen tím, že se budete naklánět.

Nikdy neměňte pravidla v momentě, kdy už děti běží nebo se soustředí na tah. Počkejte na přirozenou pauzu – konec kola, odchod hráče, chvíli před dalším kolem. Řekněte dopředu, že se něco změní, a nechte dětem chvilku na reakci. Věta „za chvíli budeme pokračovat jinak, nejdřív si to řekneme" funguje lépe než tiché přepnutí pravidel. Děti potřebují vědět, že změna platí od příštího kola, ne okamžitě.