Když drápky přerostou, pes trpí při každém kroku

Rozpoznat separační úzkost znamená odlišit ji od běžného neklidu. U separační úzkosti se pes uklidní, jakmile jste zpět, ale problém se opakuje pokaždé, když odcházíte. Typické je, že pes začne reagovat už na přípravu k odchodu – vezmete klíče, obléknete si bundu a pes se začne třást nebo se schovávat. Někteří psi naopak nenechají majitele ani na krok, sledují ho do koupelny a nespí, dokud není doma. Pokud se tyto projevy objevují pravidelně, nejde o náhodu.

Běžná chyba je trestat psa za tahání až pozdě, když už je napětí velké. Pes nespojí trest s tahem, ale s vámi. Stejně tak nepomáhá držet vodítko neustále napnuté a jen korigovat směr. Pes pak nikdy nezažije stav, kdy je vodítko volné, a nemá se co učit. Další častou chybou je měnit stranu, po které pes jde. Vyberte si jednu stranu, obvykle tu, kde máte silnější ruku, a tu dodržujte. Pes potřebuje jasný řád.

Nejčastější chyby, které lidi dělají: stříhají příliš velký kus najednou, zapomínají na palcové drápky z vnitřní strany tlapky, a hlavně – stříhají jen dvakrát do roka. Drápek roste přibližně milimetr za měsíc, takže ideální je zkracovat každé dva až tři týdny malý kousek. Pes si na to zvykne a nebude se bát. Začni už u štěněte, odměňuj pamlskem po každé tlapce, a nikdy nestříhej, když je pes unavený nebo nemocný.

Častou chybou je pořídit druhého psa jako „společníka". Separační úzkost se tím nevyřeší, pokud je pes vázaný na člověka. Další chybou je nechat psa celý den volně po bytě, i když už dávno ničí dveře. Omezte prostor, ale ne na malou klec, kterou pes nesnáší. Vytvořte mu bezpečné místo s pelíškem, vodou a hračkou. Pokud pes odmítá jíst nebo pít, když jste pryč, je to signál, že problém je vážný a je třeba změnit přístup.

Začněte tím, že zvířeti postupně zvyknete prst na dotek tlamy. Nejprve mu masírujte vnější stranu tlamy přes pysk, poté přejděte na prstový kartáček nebo gázu omotanou kolem prstu. Teprve když to snáší bez odporu, použijte klasický kartáček s měkkými štětinami a zubní pastu určenou pro zvířata. Lidská pasta obsahuje xylitol a příliš mnoho fluoru, což je pro psy a kočky toxické. Pasta pro zvířata bývá bez pěny a s příchutí masa nebo ryb, takže ji většinou přijmou ochotně.

U středně těžkých a těžkých případů je vhodné zapojit veterináře nebo zkušeného trenéra, který pracuje s behaviorálními problémy. Některé případy vyžadují kombinaci tréninku a odborné podpory. Pokud pes při odchodu zůstává v panice i po týdnech tréninku, neopakujte stále stejné metody. Zkontrolujte, zda pes nemá zdravotní problém, který úzkost zhoršuje. Změna jídelníčku, více pohybu před odchodem a pevný denní režim často sníží celkovou hladinu stresu.

Přerostlé drápky mění postavení prstů a celé tlapky. Pes pak našlapuje na kostní podložku místo na polštářek, každý krok ho bolí a postupně si osvojí křivou chůzi. Dlouhé drápky se také mohou zaháknout do koberce, mříže nebo do země při běhu a způsobit vážné zranění. Pravidelné zkracování je proto stejně důležité jako čištění zubů, jen se na něj často zapomíná, protože pes nereaguje hned.

Před samotnou cestou kočku nekrmte těsně před odjezdem. Nechte alespoň čtyři hodiny bez jídla, u citlivějších jedinců i déle. Vodu nechte dostupnou až po návratu. Pokud kočka trpí kinetózou nebo je extrémně úzkostná, řešte to s veterinářem dopředu — ne až na místě. Nikdy jí nedávejte lidské léky ani přípravky na uklidnění bez konzultace.

Separační úzkost se nedá vyřešit za jeden den. Trvá týdny i měsíce, než pes zvládne delší odloučení. Klíčové je nevzdávat to po prvním neúspěchu a nesnažit se problém zamést tím, že psa berete všude s sebou. Čím déle pes zažívá paniku, tím hůř se léčí. Začněte s malými kroky ještě dnes, i když to znamená jen to, že si vezmete klíče a zůstanete doma.

Jak pracovat s odchodem a návratem Zásadní je změnit rutinu odchodu. Nechte klíče ležet na stole, oblečte si bundu a zůstaňte doma. Několikrát denně berte klíče, aniž byste odešli. Pes se přestane učit, že klíče znamenají vždy odchod. Odcházejte na velmi krátké doby – nejprve na pár sekund, postupně prodlužujte. Návraty dělejte klidné. Žádné vítání, žádné odměny, žádné tresty. Pes se musí naučit, že odchod i návrat jsou běžné a nudné. Během nepřítomnosti nechte psovi něco, co ho zaměstná – například pamlsek v hračce, který musí dostat ven. Netrestejte psa za to, co provedl v nepřítomnosti. Pes si spojení s trestem po několika hodinách nespojí a bude se bát ještě víc.

Separační úzkost u psů není jen „zlobení z nudy". Je to skutečná panická reakce na odloučení od osoby, na kterou je pes silně vázaný. Problém se obvykle neobjeví přes noc. Pes nejprve jen stojí u dveří, pak začne slinit, kňučet, běhat z místa na místo. Teprve později přichází štěkot, vytí, močení, ničení nábytku nebo pokusy o útěk. Mnoho majitelů si těchto prvních signálů nevšimne, protože odcházejí do práce a vracejí se až za několik hodin. Pes pak doma prožívá několik hodin stresu, který se s každým dalším odchodem prohlubuje.