Když hluk z ulice proniká do bytu, pomůže správná textilie

Největší chyby, které lidé dělají: postaví boty na topení, dají je do sušičky, použijí fén na maximum nebo je nechají mokré v zavázaném pytli. Další častá chyba je sušení ve svislé poloze za patu, kdy se bota zdeformuje. Raději je položte na bok na ručník, nebo je postavte na podlahu a podepřete papírem. Pokud spěcháte, použijte ventilátor na nízké otáčky v místnosti, ne fén. Rychlost tu není cíl, cílem je, aby po uschnutí vypadaly jako předtím.

Náplně, které nedělají nepořád

Ve vodě zůstaňte 15 až 20 minut, ne déle. Po dechovém cvičení tělo rychleji přijímá teplo, takže delší koupel vás spíš unaví. Když se objeví bušení srdce nebo tlak na hrudi, okamžitě vstaňte pomalu a sedněte si. Po koupeli se neosprchujte, jen se osušte a odpočívejte 20 minut v teple. Bylinky tak působí ještě půl hodiny po vytažení z vany.

Funkcionalismus na Novém Městě pražském se nepozná podle fasád, ale podle detailů. Většina lidí projde kolem a vidí jen omítku. Kdo se ale zastaví a podívá se na okna, schodiště a vstupy, najde stavby, které vznikly v době, kdy se architekti snažili spojit bydlení, světlo a zdraví do jednoho celku. Trasa od Emy Destinnové k Paláci není dlouhá, zvládne se pěšky za dvě hodiny i s pauzou.

Dalším častým problémem je nošení prstenů při sportu, v posilovně nebo na zahradě. Pot a písek působí jako brusivo a postupně obrušují hrany. Pokud prsteny sundáváte, dávejte je do uzavíratelné krabičky, ne do kapsy. Ztráta prstenu bývá častější než jeho poškození. Stejně tak se vyhněte nošení prstenů v sauně a bazénu, kde chlor a vysoká teplota narušují lesk i pevnost objímky.

Jak poznat funkcionalistický dům, když nejste architekt Naučte se tři znaky. Za prvé, okna tvoří vodorovné pásy, ne jednotlivé otvory. Za druhé, střecha je plochá nebo jen mírně skloněná, nikdy strmá. Za třetí, vstup je řešený jako součást celku, ne jako přilepený portál. Když uvidíte tyto tři věci pohromadě, s velkou pravděpodobností stojíte před funkcionalistickou stavbou. Nenechte se zmást pozdějšími úpravami — plastová okna a zateplení dokážou původní ráz potlačit, ale dispozice zůstává.

Palác na konci trasy je ukázkou toho, jak se funkcionalismus proměnil ve velkorysý městský blok. U něj se vyplatí sledovat, jak je řešen parter — obchody, vstupy, průchody. Právě v parteru se nejvíc projevuje, jestli dům počítal s pěším provozem, nebo jen s auty. Typická chyba návštěvníka: soustředí se na střechu a zapomene na přízemí, kde se odehrává každodenní život. Fotografujte z úrovně očí, ne z protějšího chodníku se zdviženým telefonem — perspektiva se tím zkreslí.

Hluk z ulice se do bytu nešíří jen otevřeným oknem. Proniká i zavřeným sklem, a když je místnost holá, zvuk se od holých zdí a podlah odráží a zesiluje. Než začnete kupovat cokoli dalšího, zjistěte, odkud hluk skutečně jde. Stoupněte si k oknu, pak k vnitřní stěně a poslouchejte. Jiný problém je přímý přenos zvenčí, jiný ozvěna uvnitř místnosti. Závěsy a koberce řeší především druhý případ — pohlcují zvuk, který už je v místnosti.

Výsledek se nedostaví přes noc. Textilie hluk utlumí, ale neodstraní, zvlášť když jde o rázové zvuky z ulice. Kombinujte je s dalším opatřením: těsněním okna, kobercem i v chodbě, knihovnou u stěny. Když po týdnu zjistíte, že je místnost tišší a zvuk se tolik neodráží, postup byl správný. Pokud ne, problém není v barvě závěsu, ale v tom, že hluk proniká konstrukcí — a to už je práce pro izolační úpravu, ne pro textil.

Mezi Destinnovou a Palácem narazíte na několik administrativních budov a obytných domů. U administrativních staveb si všímejte především schodišť. Bývají prosklená, s ocelovým zábradlím a s okny, která sahají od podlahy až ke stropu. To není náhoda: architekti chtěli, aby člověk při cestě do práce viděl ven a měl pocit prostoru. Pokud narazíte na zavřený vstup, neobcházejte budovu dokola. Lepší je podívat se na průčelí z protější strany ulice, odkud je vidět kompozice celku.

Jak poznat, co má smysl kupovat U závěsů rozhoduje hmotnost a hustota tkaniny, ne dekorativní vzor. Tenká záclona s potiskem neudělá téměř nic. Vhodná je těžká tkanina s gramáží, která drží tvar a při pohybu je cítit v ruce. Důležitá je i řasení: závěs musí být širší než okno, obvykle dvakrát, lépe dvakrát a půl. Když ho natáhnete do roviny, ztratí většinu účinku. Vrstva pomůže — přes den světlá, v noci těžká, ale vždy s mezerou od skla, aby tkanina nepřiléhala přímo k rámu.

Začněte u budovy, kde žila Ema Destinnová. Nejde o muzeum, ale o běžný dům, do kterého se nechodí dovnitř. Podívejte se na průčelí: pásová okna, hladká omítka bez ozdob, ustoupené nejvyšší patro. Právě tyto prvky odlišují funkcionalismus od secese, která je jen o pár ulic dál. Typická chyba: lidé si pletou funkcionalistickou jednoduchost s dnešní levnou výstavbou. Rozdíl je v proporcích a v tom, jak dům pracuje se světlem.