Když je v dětském pokoji málo místa, pomůže prostor pod postelí

Závěrem: optický prostor nevzniká tím, že koupíte menší nábytek, ale tím, že ho správně umístíte. Změřte volnou podlahu, seskupte úložné prvky k jedné stěně, zvolte matné světlé povrchy a zbavte se hlubokých tmavých kusů, které prostor pohlcují. Dítě potřebuje hlavně místo na zemi, ne dokonalou výstavku nábytku.

U malých pokojů platí jednoduché pravidlo: světlé odstíny na velkých plochách, výrazné barvy v malém množství. Světle šedá, teplá bílá, písková nebo bledě růžová opticky zvětší místnost a nechají vyniknout nábytku. Tmavé stěny v malém prostoru ubírají světlo a pokoj se rychle zdá přeplněný. Pokud dcera trvá na syté barvě, použijte ji na jedné stěně nebo na části za postelí. Zbytek nechte neutrální, jinak se barvy začnou mezi sebou přetahovat.

Prostor pod postelí bývá v dětském pokoji to poslední, čeho si někdo všimne. Přitom jde často o jediné volné místo, které v malém pokoji zbývá. Pokud s ním pracujete cíleně, získáte úložiště, které nezasahuje do hrací plochy ani do průchodu kolem postele. Podmínkou je, že lůžko není pevně zabudované a pod ním je alespoň patnáct centimetrů výšky. Nižší prostor se nevyplatí složitě využívat, protože se do něj nevejdou ani běžné úložné boxy.

Na co se zapomíná: schody a zábradl

Pro malé dítě do tří let se hodí nízké police v jeho dosahu a otevřené boxy, kam samo uklidí. Pro školáka je klíčová pracovní deska u okna s možností nastavení výšky, aby u ní vydržel i za dva roky. Nezapomeňte na zásuvky mimo dosah, na pevné uchycení nábytku ke zdi a na hrany bez ostrých rohů. Skříň s posuvnými dveřmi ušetří místo, které by jinak pohltila otevírací křídla.

Nejdřív změřte, kolik místa mezi lůžky skutečně je. Zástěna potřebuje kvůli stabilitě vlastní půdorys, obvykle 30 až 40 cm na šířku základny. Pokud je mezera menší, zástěna se bude naklánět a při každém pohybu skřípat. Změřte také výšku postelí i to, zda se u nich vejde noční stolek. Zástěna nižší než horní hrana matrace neoddělí nic a děti ji budou přelézat. Naopak příliš vysoká a masivní zástěna v malém pokoji pohltí denní světlo a udělá z místnosti tunel.

Kdy je lepší zvolit světlé barvy a kdy ne Bílá a světlé odstíny stěn opticky zvětšují prostor, to je známá věc. Ale v dětském pokoji narazíte na problém: světlé stěny rychle ukážou každou šmouhu od pastelek nebo rukou. Řešením je matná barva s omyvatelným povrchem, která světlo rozptyluje, ale zároveň se dá otřít. Vyhněte se lesklým barvám na velkých plochách, protože odrážejí světlo a vytvářejí ostré odlesky, které prostor spíš rozbijí než sjednotí.

Podlaha hraje větší roli, než se zdá. Světlá podlaha bez vzoru, nejlépe v jedné barvě, táhne pohled do dálky. Koberec s výrazným vzorem nebo tmavá podlaha pokoj opticky zmenší. Pokud máte tmavou podlahu a nechcete ji měnit, pomůže velký světlý koberec s krátkým vlasem, který sjednotí plochu a zároveň se snadno vysává.

Zásadní je výška. Nábytek, který roste do výšky, neubírá podlahovou plochu. Police nad postelí, závěsné skříňky nebo vysoké úložné systémy od podlahy ke stropu uvolní místo tam, kde si dítě hraje. Naopak nízké komody a otevřené regály rozložené po celé místnosti působí jako překážková dráha. Praktické je seskupit úložný nábytek podél jedné stěny, ideálně té s oknem nebo dveřmi, kde stejně nikdo nepřekáží.

Typická chyba je nacpat do pokoje nábytek z jiné místnosti, protože je „škoda ho vyhodit". Stará šatní skříň po babičce může být bytelná, ale pokud je hluboká a tmavá, pohltí půlku pokoje. Stejně tak postel s vysokým čelem a masivními nohami zabírá víc vizuálního prostoru než nízká postel bez čela. Pokud potřebujete ušetřit místo, zvažte postel s úložným prostorem pod roštem nebo palandu, která využije výšku místnosti.

Optický prostor v dětském pokoji není o tom, kolik metrů čtverečních máte k dispozici, ale o tom, jak s nimi naložíte. Rodiče často kupují nábytek do prázdné místnosti, aniž by si změřili, kolik podlahy zůstane volné pro hraní. Výsledkem je pokoj, kde se dítě nemůže ani pořádně posadit na zem, protože všechno zabírá skříň, postel a přebalovací pult. Prvním krokem je vzít metr a změřit skutečnou volnou plochu. Ne odhadovat, ale měřit.