Když má kuchyně jen pár metrů, jak do ní vměstnat stolování

Většina domácností zná ten okamžik, kdy otevřete skříňku a narazíte na zapomenutou konzervu či pytel mouky, který už dávno propadl. Nejde jen o plýtvání penězi, ale i o zbytečný stres. Přitom stačí nastavit systém, který funguje bez velkého úsilí. Základem není kupovat méně, ale vědět, co už doma máte, a podle toho také vařit.

Pokud polici kotvíte do stěny, která je z dutých cihel a zároveň máte obavy z vyšší hmotnosti (například police na sbírku keramiky), je rozumné použít chemické kotvy nebo kotevní hmotu do dutých stěn. Postup je jiný – do vyvrtané díry se vstříkne hmota, která vyplní dutinu, a do ní se zatlačí závitová tyč nebo předem připravený trn. Po vytvrdnutí vznikne pevný spoj, který rozloží zatížení na větší plochu. Tento způsob je pracnější a vyžaduje čas na vytvrzení, ale u těžkých polic se vyplatí. Před samotnou montáží si vždy připravte všechny potřebné nástroje: vrtačku, správný vrták, vodováhu, tužku a případně metr. Pečlivé změření a vyrovnání polic do vodováhy je stejně důležité jako kvalitní hmoždinka – křivá police působí nejen nevzhledně, ale i nerovnoměrně zatěžuje jednotlivé úchyty.

Nakonec si řekněte, co od police očekáváte. Na lehké dekorace stačí i dvě menší hmoždinky, na těžké knihy zvolte raději čtyři kovové kotvy. Po montáži položte na polici maximální předpokládanou zátěž a nechte ji působit alespoň dva dny. Teprve pak zkontrolujte, zda se úchyty neuvolnily. Pokud se police prohýbá nebo hmoždinky povolují, okamžitě ji odlehčete a kotvení zpevněte. Správně ukotvená police v duté cihle vydrží překvapivě mnoho, ale jen tehdy, když respektujete vlastnosti materiálu a použijete odpovídající spojovací prostředek. Vyhnete se tak nejen spadlé poličce, ale i poškozené stěně a zbytečným opravám.

Prvním krokem je vytřídění. Vyndejte ze spíže úplně všechno, otřete police a rozdělte suroviny do skupin – obiloviny, konzervy, koření, sladkosti, těstoviny. Při třídění sledujte datum spotřeby a to, co je prošlé, vyhoďte. Ale pozor: ne všechno prošlé musí nutně do koše. U suchých těstovin, rýže, luštěnin nebo konzerv může být prošlé datum spíše orientační, pokud je obal neporušený. Rozhodně ale riskujte jen u toho, co vizuálně i čichem vypadá v pořádku. U čerstvých potravin, mléčných výrobků nebo masa platí přísnější pravidla.

Pokud máte malý byt, můžete pod postelí uskladnit i kufry, lyže nebo tenisové rakety – ale vždy je nejprve očistěte a uložte je do ochranných obalů, aby se nepoškodily. Pro snazší orientaci si vytvořte jednoduchý seznam obsahu a připevněte ho na vnitřní stranu postele nebo na krabici. Tím předejdete tomu, že budete hledat věci, aniž byste věděli, kde jsou. A když už budete uklízet, rovnou vyhoďte to, co jste za poslední rok nepoužili – pod postelí není místo pro haraburdí.

Když dojde na skladování, prostor pod postelí je často přehlížený. Přitom jde o jednu z největších ploch v bytě, která jen čeká na využití. Mnozí ho ale zaplní bezhlavě – starými časopisy, nepotřebnými věcmi nebo jen prachem. Přitom správně využité místo pod postelí může ušetřit celou skříň. Nejde jen o to, co tam dáte, ale hlavně jak to uspořádáte, abyste se k věcem snadno dostali a aby se tam nehromadila vlhkost nebo nepořádek.

Na co se pod postelí hodí? Ideální jsou sezónní věci – zimní bundy, deky, svetry, ale i boty, které nenosíte celý rok. Dále dokumenty, které musíte mít doma, ale nepotřebujete je každý den. Nebo hračky, které děti zrovna nepoužívají. Naopak se vyhněte věcem, které potřebujete často nebo které vyžadují stálou teplotu – jako jsou některé potraviny nebo elektronika. Pokud máte nízkou postel, pod ní se vejdou jen ploché krabice nebo vakuové pytle. U vyšších postelí můžete použít i větší boxy na kolečkách, které snadno vysunete.

Co zabere na srst a zápach, když už je pozdě Srst je nejviditelnější problém. Místo drahých vysavačů na zvířecí chlupy zkuste nejdřív změnit techniku: vysávejte pomalu, proti směru vlasu koberce, a používejte nástavec s gumovými prvky. Na čalounění skvěle funguje vlhký gumový váleček, který srst vytáhne ze tkaniny. U koček a psů s hustou podsadou pomáhá pravidelné česání – stačí pět minut denně, ale musí to být skutečně každý den. Když zvíře vyčešete, nebudete mít chlupy po celém bytě.

Mít doma psa nebo kočku je radost, ale také nekonečný boj se srstí, blátem z tlapek a občasným „překvapením" na koberci. Než sáhnete po agresivní chemii, zkuste pár fíglů, které šetří váš čas i podlahy. Nejdůležitější je zavést systém už od začátku – zvíře si rychle zvykne na pravidla, a vy pak nebudete uklízet každý den od základu.