Když máte doma dvouleté dítě, tyhle hry zvládnete bez čehokoli
Co opravdu ušetří čas Předem si nachystejte všechny suroviny na jedno místo. Když víte, že budete potřebovat tři hrnce a prkénko, nachystejte je ještě předtím, než dítě pustíte do kuchyně. Zeleninu omyjte a nakrájejte, pokud možno, už ráno nebo v době, kdy je dítě vzhůru a v dobré náladě. Večer pak jen vsypete do hrnce. Vařte jednoduchá jídla, která snesou přerušení: polévky, rizota, těstoviny s omáčkou, pečenou zeleninu s masem. Složitá jídla na několik fází se hodí spíš na víkend, kdy je doma druhý dospělý.
Typická chyba je přenášet tácek s jídlem jednou rukou za okraj. Papír se ohne a obsah sklouzne. Podávejte ho oběma rukama zespodu, dlaněmi pod dnem. Další chyba je skladování v horku nebo vlhku – tácky zvlhnou a ztratí pevnost ještě před použitím. Udržujte je v suché krabici. Pokud tácek jednou zmokne, už ho nepoužívejte, i kdyby po vysušení vypadal dobře. Vrstva papíru je narušená a příště povolí.
Dvouleté dítě toho moc nevydrží a ještě méně ho baví složité hry s pomůckami. Dobrá zpráva je, že nejúčinnější hry pro tento věk nepotřebují vůbec nic. Stačí vaše ruce, hlas a ochota být chvíli na podlaze. Dítě se v tomto období učí hlavně přes tělo, opakování a nápodobu. Proto fungují hry, které jsou krátké, fyzické a mají jasný rytmus. Nemusíte nic kupovat ani tisknout.
Nejprve dítěti vyhraďte konkrétní zónu. U batolete to bývá židle přitisknutá ke stolu, ohrádka nebo podlaha dál od sporáku. Dítěti dejte něco, co vydrží delší dobu: misku s vodou a malé nádobí, kousek těsta, krabici s poklicemi, které nejsou horké. Pokud sedí u stolu, sundejte z dosahu ostré předměty a hrníčky s horkým čajem. U staršího předškoláka zkuste zapojení: ať mele koření, míchá studenou směs, trhá salát nebo sype sůl. Dítě, které má úkol, méně často tahá za nohavici.
Nakonec plán B. Co uděláte, když se změní počasí, někdo se zraní nebo se hra protáhne? Kdo zavolá pomoc, kudy se půjde, kde je bezpečné místo pro sestup? Bez odpovědi na tyto otázky se hra nezačíná. Bezpečnost v terénu není o tom, mít všechno dokonalé, ale o tom mít připravené řešení dřív, než nastane problém.
Když není jiná možnost, papírový tácek poslouží i jako provizorní prkénko na krájení měkkého ovoce nebo zeleniny, ale jen na suché a měkké kusy. Po použití ho vyhoďte, neoplachujte. Mokrý papír se nedá znovu použít. A pokud jíte venku, vezměte si dva tácky na osobu – jeden jako základ, druhý jako náhradu, když první povolí. S trochou opatrnosti vydrží papírový tácek celé jídlo, aniž byste museli sahat po keramice.
Výbava musí odpovídat terénu a délce hry, ne pohodlí. Pevná obuv s dobrým vzorkem, vrstvy oblečení podle počasí, pláštěnka, dostatek vody, jídlo na déle, než čekáte. Lékárnička patří ke skupině, ne k jednotlivci. Zkontrolujte, že má obvaz, dezinfekci, náplast, nůžky a léky, které někdo potřebuje pravidelně. U her v přírodě se vyplácí píšťalka pro každého účastníka. Zvuk je spolehlivější než křik. Typická chyba: lidé si vezmou jen to, co unesou, a vynechají vodu. Přitom dehydratace přichází tiše.
Čas a světlo rozhodují víc než rychlost Naplánujte hru tak, abyste měli alespoň hodinu světla navíc před soumrakem. Počítejte s tím, že skupina se vždy zdrží, někdo si odře nohu, někdo ztratí kompas. Časový plán pište s rezervou, ne na minutu přesně. Vyhněte se startu pozdě odpoledne, i když je terén krátký. Tmout začíná rychle a orientace se láme. Pokud hra končí za tmy, musí mít každý čelovku a náhradní baterie. Bez toho se akce nekonala. Typický omyl: vedoucí má světlo, ostatní spoléhají na něj.
Hra v terénu není nebezpečná sama o sobě. Riziko vzniká z toho, co se předem neohlídá. Většina problémů, které později řešíte na místě, se dala odstranit ještě doma. Než vyrazíte, projděte si pět oblastí: terén, čas, výbavu, lidi a plán B. Každá z nich má svá typická selhání.
Typická chyba je snažit se dělat všechno najednou. Když začnete smažit maso a dítě začne plakat, maso se připálí a vy ztratíte nervy. Lepší je nejdřív nastavit vodu, pak se věnovat dítěti, a teprve když je voda horká, vsypat těstoviny. U sporáku mějte vždycky volnou ruku na dítě, ne na telefon. Další chyba je nechat dítě sedět přímo u plotny na židli bez zábrany. I krátký skok na lžíci může skončit popálením. Pokud musíte odejít od sporáku, vypněte ho, i kdyby jen na minutu.
Na závěr: počet dětí na dospělého je třeba určit předem a pružně ho upravovat podle situace. Vždy mějte záložní plán pro případ, že se poměr vymkne kontrole. Komunikujte s rodiči o omezeních a nechte si odsouhlasit, co je pro děti bezpečné. Dobrý vedoucí nepozná správný poměr z tabulky, ale z reakcí dětí a z vlastního úsudku.