Když míříš na umělou stěnu poprvé, vyber boty podle tvaru nohy

Když má podlaha kresbu, nábytek musí mlč

Nejčastější chyba je koupit povlečení jen podle vzhledu a až po prvním praní zjistit, že pouští barvu nebo se kroutí. Druhá chyba je prát ho s ručníky a jiným hrubým materiálem, který ho mechanicky odírá. Třetí je skladování v plastovém obalu, kde látka vlhne a chytá pachy. Před koupí si prohlédněte švy a lemování – dvojité prošití vydrží déle. Pokud výrobce neuvádí složení ani hustotu, raději hledejte jinde. Kvalitní povlečení poznáte i podle toho, že po vyprání drží tvar a barvu i po desítkách cyklů.

Ráno se může stát, že host je zvyklý vstávat dřív nebo jíst něco jiného. Připravte jednoduchou snídani, kterou zvládne i on – pečivo, ovoce, jogurt, cereálie. Nechte ho, ať si vybere. Pokud host pláče nebo chce domů, neberte to jako selhání. Zavolejte rodičům, ale nejdřív zkuste nabídnout vodu, oblíbenou hračku nebo krátkou procházku. Někdy stačí jen říct, že to je v pořádku a že se nic neděje.

Prvních pár jízd bude vypadat nejistě. Dítě jede dva metry, položí nohy, zastaví. To je správně. Nechte ho opakovat, dokud se rozjezd nestane automatem. Teprve pak přidejte pedály a první jízdu zkuste na rovném, prázdném místě. Pokud se po deseti minutách nedaří, vraťte se o krok zpátky. Není to prohra, je to zkratka. Dítě, které se učí bez tlaku, se rozjede dřív než to, které poslouchá povely.

Hustota tkaní a gramáž rozhodují o trvanlivosti Na etiketě hledejte údaj o hustotě nití, často se uvádí jako počet nití na čtvereční palec nebo centimetr. Čím vyšší číslo, tím hustší a pevnější látka. U bavlny se pohybujte alespoň kolem 200 nití na čtvereční palec, u saténu klidně výš. Dávejte pozor na marketingové názvy – „egyptská bavlna" sama o sobě nic neznamená, pokud není uvedena délka vlákna a hustota. Stejně tak „perkál" může být kvalitní i podřadný, rozhoduje konkrétní údaj. Gramáž pod 110 g/m² je slabá, u kvalitního povlečení se dostanete nad 120 g/m².

První výstup na umělé stěně bývá krátký a končí brzy — ne kvůli síle, ale kvůli botám, které nesedí. Lezecká obuv se totiž nevybírá podle velikosti, kterou nosíš v běžných teniskách, ani podle toho, co má na sobě někdo na vedlejší cestě. Rozhoduje tvar chodidla, šířka špice a to, jak dlouho chceš v botách skutečně stát. Než vyrazíš do půjčovny nebo obchodu, změř si nohu doma večer, kdy je chodidlo mírně zvětšené, a vezmi si tenkou ponožku nebo si ji vůbec neber.

Zkoušej boty ve stoje a na hraně V obchodě si botu nazuj a postav se na malou hranu, kterou najdeš na zkušební desce, nebo alespoň na hranu schodu. Zkus na ní stát pět až deset vteřin. Pokud prsty kloužou, bota je moc velká nebo má příliš měkkou podrážku. Pokud cítíš tlak na kloubech prstů, je moc malá. Správná bota drží patu na místě, špička se lehce dotýká konce, ale prsty můžeš mírně pokrčit. Mezi patou a botou nesmí být viditelná mezera, jinak při lezení po malých stupačkách bota pracuje a ty ztrácíš sílu.

Zásadní je výška sedla. Při učení bez koleček musí dítě dosáhnout oběma nohama celou plochou na zem. Ne špičkami, ne jednou nohou. Sedlo nastavte tak, aby při sedu mělo mírně pokrčená kolena. Jakmile zvládá rovnováhu, sedlo postupně zvedejte. Teprve když jezdí plynule a bez podpory, nasaďte pedály. Ne dřív.

Na umělé stěně se leze na malých stupačkách, takže bota musí držet špičku pevně, ale nesmí ji lámat. Pro první návštěvy se vyhýbej agresivním tvarům s ostrým ohybem — vhodnější je mírně asymetrická bota s plošší špičkou, která ti dovolí stát na celé podrážce, ne jen na špičce. Právě na začátečníka je největší past příliš těsná bota: v půjčovně ti ji někdo doporučí „na jistotu", ty vydržíš dvě cesty a pak už jen přemýšlíš, kdy si je sundáš.

Barva vydrží jen tehdy, když je látka dobře obarvená. Reaktivní barvení proniká do vlákna, takže bledne pomaleji než povrchové potisky. Potisk na bílé látce bývá méně stálý, protože barva sedí jen na povrchu. Tmavé odstíny, hlavně černá, tmavě modrá a červená, mají tendenci pouštět barvu nejvíc. Při prvním praní je proto perte samostatně nebo s podobnými barvami a na nižší teplotu. Studená voda barvu šetří, ale neodstraní mastnotu – na tu potřebujete alespoň 40 °C.

Většina zranění při raftingu nevzniká nárazem do skály, ale v momentě, kdy člověk sedí na vaku a čeká, co se stane. Trup se ohne v pase, páteř se dostane do krajní polohy a první vlna ho tam dorazí. Pokud nemáš zpevněný střed těla, nemáš žádnou páku proti proudu. Proto se stabilizace trupu neřeší až na vodě, ale před ní – na suchu, pravidelně a s jasnou představou, co vlastně zpevňuješ.