Když míříte na umělou stěnu poprvé, vyberte boty podle tvaru chodidla

Jak rozeznat jedlé druhy od smrtelně jedovatý

Typická chyba je nakupovat organizéry dřív, než víte, co vám doma zbylo. Pořiďte krabice a přihrádky až ve chvíli, kdy máte hotovou selekci. Jinak skončíte s krásnými boxy plnými nepotřebných věcí. Druhá chyba je dělat všechno najednou o víkendu. Po dvou hodinách přestanete rozhodovat rozumně a začnete se hádat s rodinou. Lepší je patnáct minut denně než jednorázový maraton.

Rovnátka mění pravidla ústní hygieny. Kde dřív stačilo dvakrát denně kartáček, teď potřebuješ systém, který dostane štětinky pod drát i mezi zámky. Jinak se do hodiny usadí plak a vznikne bílá skvrna, kterou už nerozleštíš. Počítej s tím, že rutina ti zabere čtyři až pět minut, ne devadesát sekund. Kdo to poctivě vydrží dva roky, odnese si zdravé dásně i rovné zuby. Kdo to fláká, odnese si kazy a zánět.

Typické chyby: koupit boty o dvě čísla menší s vidinou lepšího výkonu, ignorovat šířku chodidla nebo zkoušet boty unavený po tréninku. Další častá chyba je nechat si poradit od zkušenějšího lezce bez ohledu na vlastní anatomii – to, co sedí jemu, nemusí sedět vám. Půjčte si nejprve několik typů ze stěny, projděte v nich celý trénink a sledujte, kde vás tlačí. Teprve pak se rozhodujte.

Materiál svršku ovlivní, jak rychle se bota přizpůsobí. Kůže se vytvaruje podle chodidla, ale může se mírně povolit. Syntetika drží tvar a často lépe odvádí pot, bývá však méně poddajná. Podrážka s hladkým povrchem a zaoblenou špičkou je univerzální pro začátečníky; agresivnější ohyb a špička do špičky pomáhají na převislých cestách, ale na rovině zbytečně tlačí. Pro první výstup na umělé stěně volte spíše neutrální tvar, který zvládne kolmé i mírně převislé cesty.

Před prvním výstupem boty doma prošlapejte, noste je krátce po bytě a zastřihněte nehty na nohou. Na stěně stoupejte pomalu, soustřeďte se na přesné našlapování a po lezení boty vyvětrejte a nechte uschnout. Pokud se objeví ostrá bolest, výstup ukončete; těsnost se nesmí řešit přetrpěním. Až si budete jistější, můžete zvolit specifičtější tvar, ale první pár má sloužit k učení, ne k dokazování výkonu.

Praktický test doma: zvedněte psu horní pysk a podívejte se na linii, kde zub vstupuje do dásně. Pokud je tam červený lem, otok nebo hnis, je zle. Druhý test je čich – přivoňte k tlamě zblízka, ale ne po jídle. Zápach po hnilobě není normální. Pozor na častý omyl: mnoho majitelů si myslí, že kámen je jen kosmetický problém. Není. Bakterie z něj neustále dráždí dásně a mohou se přes krevní řečiště dostat do ledvin, jater nebo srdce.

Malý obývák v paneláku většinou trápí stejný problém: jeden zdroj světla, nízký strop a nábytek, který zabírá víc místa, než kolik ho skutečně využije. Optické zvětšení přitom nezačíná u zrcadla, ale u barvy. Světlé odstíny stěn, stropu i podlahy rozdíl znatelně zvýrazní. Když strop natřete stejným tónem jako stěny, zmizí ostrá hrana a prostor působí vyšší. Bílá ale není jediná možnost – vhodná je i velmi světlá šedá, písková nebo jemná zelená.

První návštěva umělé stěny obvykle znamená půjčené boty. Pokud se rozhodujete pro vlastní, začněte tím, že si ujasníte, jak často budete lézt. Pro občasné lezení stačí měkká, pohodlná obuv, která odpustí nepřesné stoupnutí. Pro pravidelnější trénink se vyplatí boty, které drží tvar a lépe přenášejí sílu do špičky. Než začnete zkoušet, změřte si délku chodidla a šířku v nejširším místě – čísla výrobců se liší a slepé objednávání podle velikosti tenisek vede k výměnám.

Jak poznat správnou velikost a tvar Lezecké boty mají být těsné, ale ne bolestivé. Prsty se mají lehce dotýkat špičky, nesmí se však kroutit ani tlačit na klouby. Pata musí sedět na místě; pokud při našlapování vyjíždí nahoru, bota je buď moc velká, nebo má špatný tvar klenby. Vyzkoušejte obě boty, postavte se na malý stupínek a přeneste váhu na špičku. Všímejte si tlaku na nárt a na vnitřní stranu chodidla – právě tam vznikají otlaky, které vás odradí dřív než lezení samotné.