Když plánujete U sestavu, spočítejte si místo na kolem dokola
Praktický postup je tento: postavte si z krabic nebo pásky na podlaze obrys. Páska vám ukáže, kudy povedou průchody, a krabice simulují hloubku sedadel. Projděte si celý obývák, jako byste šli s hrnkem čaje od kuchyně k pohovce a zpět. Zjistíte, jestli vám U neucpe cestu k oknu nebo ke dveřím. Teprve potom řešte barvu a materiál.
Druhý údaj, který se často opomíjí, je obvod. U sestavy do U se počet míst počítá z vnějšího obvodu, ale krajní sedadla v rozích jsou téměř nepoužitelná, pokud nemají vlastní opěrku nebo rohový modul. Reálně tak U o vnějším obvodu 6 metrů nabídne čtyři pohodlná místa, ne šest. Pokud potřebujete posadit pět lidí, raději zvolte dvě protilehlé sedačky a dvě křesla než uzavřené U, které vypadá velkolepě, ale sedí se v něm špatně.
Nejčastější chyba je ignorovat první zvuky. Vrzání, lupnutí nebo mírné klesnutí při usednutí jsou signály, že spoj povolil. Stačí dotáhnout šrouby a promazat, dokud je konstrukce celá. Když to odložíte, praskne deska a oprava je dražší než nový gauč. Rozkládací gauč jako trvalé lůžko funguje, ale jen když ho berete jako stroj, který potřebuje údržbu, ne jako nábytek, který se o sebe postará sám.
Začněte od průchozích cest, ne od nábytku. V obýváku by měla zůstat ulička alespoň 60 cm široká, ideálně 80 cm tam, kde se chodí často. U sestavy do U to znamená, že vnitřní prostor mezi protilehlými sedačkami musí po odečtení hloubky sedadel a stolku pojmout člověka, který si chce sednout nebo vstát. Typická chyba je koupit tři stejně hluboké kusy a pak zjistit, že se do vnitřku U nevejdete ani vy, natož host.
Kolik místa spolkne vnitřek a kolik obvod Počítejte s tím, že samotná sedadla zaberou na každé straně U hloubku 85 až 100 cm. K tomu připočtěte vnitřní stolek, který potřebuje kolem sebe minimálně 40 cm na nohy sedících. Pokud tedy chcete U o vnitřní šířce 250 cm, potřebujete na půdorysu obdélník zhruba 420 na 420 cm jen pro nábytek a průchody. Menší místnost U neuživí – vznikne z toho bludiště, kde se lidé plazí za sedačku, aby se dostali na své místo.
Kolik místa spolkne každé rameno
Častou chybou je násilné otevírání za mrazu. Silou přetlačíte tuhý olej, ale poškodíte ventily uvnitř vzpěry. Další chybou je použití rozmrazovačů nebo olejů na bázi rozpouštědel. Ty narušují těsnění a urychlí ztrátu tlaku. Někteří lidé vzpěru zahřívají zapalovačem – to je nebezpečné a hrozí výbuch. Pokud vzpěra po zahřátí stále drží špatně, vyměňte ji. Nová vzpěra má správnou náplň a v mrazu bude fungovat lépe, i když určité zpomalení zůstane vždy.
Druhým měřítkem je výška. Deska stolku má být zhruba ve stejné úrovni jako sedák, maximálně o pět centimetrů výš. Vyšší stolek nutí zvedat ramena a dochází k tlaku na krční páteř. Nižší stolek naopak vyžaduje předklon, který po chvíli bolí v bedrech. U nízkých sedacích souprav, kde je sedák nízko nad zemí, je vhodné zvolit stolek nižší než sedák, ale stále takový, aby se na něj dalo dosáhnout bez sesunutí.
Plsť je nejodolnější, ale má jiný problém: sedá a tvaruje se. Po roce vám podložka pod židli ztvrdne, zploští se a na okrajích se ohne. Pokud jde o přírodní plsť, může se srazit, když ji vyperete v horké vodě. Syntetická plsť zase pouští vlákna a práší se. Praktický postup: plsť nechte raději jen vysávat a skvrny řešte lokálně vlhkým hadrem. Když ji přesto perete, jen ručně ve studené vodě a sušte naplocho. Nikdy ji nevěšte za roh, jinak se vytáhne do špičky.
Rozhodnutí postavit v obýváku sestavu do U vypadá na papíře jednoduše. Tři sedací jednotky, stolek, koberec, hotovo. Jenže právě tvar U je nejnáročnější na půdorys, protože obepíná prostor ze tří stran a každý centimetr se počítá dvakrát – jednou jako sedací plocha, podruhé jako průchod. Než začnete cokoli objednávat, změřte místnost a hlavně si ujasněte, kolik lidí má reálně sedět pohodlně, ne maximálně namačkaných.
Poslední věc, na kterou se zapomíná, je úklid a větrání. U sestava vytváří tři stěny, za které se špatně dostává. Nechte za každou sedačkou alespoň 10 cm odstup od zdi, jinak se tam bude držet prach a v létě se prostor nepříjemně přehřívá. Pokud to dispozice dovolí, nechte jednu stranu U otevřenou do prostoru – získáte vzdušnost a sestava nebude působit jako pevnost.
Typickou chybou je koupit stolek podle šířky místnosti, ne podle délky paží. Lidé pak na stolek nedosáhnou a odkládají věci na zem nebo na parapet. Další chybou je příliš nízký stolek, který vypadá vzdušně, ale nutí k předklonu. A třetí chybou je umístit stolek přesně doprostřed mezi dvě sedačky. Pro každého sedícího je pak stejně daleko, tedy pro oba daleko. Lepší je stolek přiblížit k té straně, odkud se používá častěji, nebo zvolit dva menší stolky.