Když plánujete interiér, využijte denní světlo od rána do večera

Na závěr si dejte pozor na dva časté omyly. První: kupovat přírodní materiály, které se k sobě nehodí – třeba bambus a dub v jednom prostoru. Bambus je vizuálně exotický a dub působí těžce, takže výsledek je nesourodý. Druhý: ignorovat proporce. Malý pokoj s obřím ratanovým křeslem vypadá stísněně, zatímco velký obývák s drobnými dekoracemi působí prázdně. Měřte si kusy předem, nebo si aspoň obkreslete obrys na zem. Když už to uděláte, místnost ožije nejen materiály, ale i harmonií – a to je to, oč tu běží.

Jak na to, aby to ladilo, ne aby to křičelo Nejdůležitější je střídmost. Pokud máte byt plný levných polic z IKEA, nepřidávejte do každé z nich další přírodní prvek. Vyberte si jeden dominantní kus – třeba ratanové křeslo nebo dubový stůl – a kolem něj postavte neutrální základ. Typická chyba: kombinace tří různých druhů dřeva (buk, borovice, dub) a k tomu ještě ratan. Výsledek je chaotický. Držte se maximálně dvou tónů dřeva – jeden na nábytek, druhý na doplňky – a vše ostatní ponechte v bílé, šedé nebo béžové.

Když navrhujete interiér, myslete na to, že světlo se během roku mění. V zimě je slunce nízko a proniká hlouběji do místnosti, v létě zase svítí z výšky a vytváří ostré kontrasty. Proto neumisťujte police nebo skříně těsně před okno, pokud nechcete ztratit polovinu denního světla. Místo toho použijte nízký nábytek, který světlo propustí, případně zvolte prosklené dveře u horních skříněk. Světlé stěny a podlahy odrážejí až osmdesát procent dopadajícího světla, zatímco tmavé povrchy ho pohlcují. Pokud máte tmavou podlahu, vykompenzujte to světlými závěsy a nábytkem.

Materiály a barvy dokážou zázraky. Tmavší odstín na stropě nebo na jedné stěně opticky sníží výšku – pokud zvolíte sytou barvu, místnost získá hloubku a teplo. Naopak bílá všechno zvětšuje, proto ji kombinujte s dřevěnými prvky, kamenem nebo textiliemi s výraznou strukturou. Velký koberec, těžké závěsy nebo čalouněný nábytek dodají prostoru váhu a zabrání pocitu prázdnoty. Vyhněte se příliš mnoha malým dekoracím – raději tři větší kusy, které vyniknou.

Plánování interiéru často začíná výběrem barev, nábytku a dekorací. Teprve poté se řeší osvětlení, a to většinou umělé. Přitom přirozené světlo je nejsilnější návrhářský nástroj, který máte k dispozici zdarma. Pokud ho chcete využít na maximum, musíte nejprve pozorovat, jak se světlo v každé místnosti mění během dne. Ráno bývá studenější a přichází z východu, odpoledne je intenzivní z jihu a večer má teplý nádech od západu. Teprve s touto znalostí můžete rozmístit pracovní stoly, sedací soupravy nebo police tak, aby místnost fungovala od svítání do soumraku.

Důležité je také pracovat s dekorem. Zavěste na stěny velkoformátové obrazy nebo zrcadla, která sahají až do horní třetiny výšky. Zrcadla navíc odrážejí světlo a opticky zvětšují prostor, což je u malých bytů zásadní. Pokud máte na stropě nějaký zajímavý prvek, jako je trám nebo betonový strop, zvýrazněte ho bodovým osvětlením. Naopak se vyhněte obrovským lustrům, které visí příliš nízko — rozdrtí celý prostor a vytvoří dojem stísněnosti.

Pokud jde o konkrétní postup, začněte s jednou místností. Vyberte si kus, který chcete zachovat (například starý konferenční stolek z bazaru), a zbytek prostoru přizpůsobte jemu. Stolek obrouste, napusťte olejem nebo voskem – to je práce na odpoledne a výsledek vypadá jako z designového studia. K němu přidejte tři přírodní prvky: jeden velký (koberec), jeden střední (lampa z bambusu) a jeden malý (dřevěná mísa). Více ne. Pokud máte pocit, že je místnost prázdná, přidejte ještě zeleň – živou rostlinu, ne umělou. Květináč z terakoty stojí pár korun a zapadne do každého stylu.

Základem každého dobrého plánu je podrobný náčrt. I jednoduchá milimetrová kostka a tužka stačí k tomu, abyste si zakreslili půdorys všech místností a označili si pevné body. Nejdřív si rozmyslete, k čemu daná místnost slouží, a až potom do ní umisťujte nábytek. Dejte si pozor na to, abyste nepřeháněli počet kusů – každý prázdný prostor má cenu. Méně kusů nábytku, ale lépe rozmístěných, vytvoří vzdušnější a funkčnější interiér.

Častou chybou je také ignorování vlastní hmotnosti a výšky. Židle mají povolené maximální zatížení, které se pohybuje v rozmezí zhruba od 100 do 150 kilogramů. Pokud máte vyšší váhu, vyhledejte model s ocelovou kostrou a širším sedákem. Naopak drobnější postavě bude vyhovovat sedák s menší hloubkou. Vždy si ověřte rozměry podrobně, ne jen podle obrázku – údaj o šířce sedáku v centimetrech vám dá větší jistotu než sliby výrobce.