Když psu nebo kočce zapáchá z tlamy, začněte s čištěním zubů

Než obojek vyměníte, projděte si tři věci. Zaprvé datum: výrobce uvádí dobu účinnosti, obvykle několik měsíců. Pokud ji obojek přesáhl, není co řešit. Zadruhé podmínky: pes, který se koupe v rybníce každý den, spotřebuje ochranu rychleji. Zatřetí prostředí: pokud zvíře spí v pelíšku, kde zůstaly blechy z minula, nový obojek situaci nevyřeší. Vyperte pelíšek na vysokou teplotu, vysajte koberce, podlahy a čalounění, vysavač pak vynesete ven. Blechy přežijí v prostředí i několik týdnů bez hostitele.

První krok je vždy kontrola, ne čištění. Ucho prohlédni při denním mazlení. Všímej si, zda kočka třese hlavou, drbe se uchem, naklání hlavu na stranu nebo má ucho citlivé na dotek. Tyto příznaky znamenají, že něco není v pořádku, a čištění samo problém nevyřeší. Stejně tak si všímej hnědého nebo černého mazu, který připomíná kávovou sedlinu — to bývá svědectví o roztočích. V takovém případě patří kočka k veterináři, ne k domácímu čištění.

Prvním krokem je zkontrolovat, zda štěně skutečně odmítá všechno, nebo jen suché granule. Zkuste nabídnout to, co má rádo a co mu nezpůsobuje žaludek. Vhodná je vařená rýže s trochou vařeného kuřecího masa bez kůže a koření, případně rozmixovaná konzerva, kterou jste používali před očkováním. Podávejte malé množství – jednu až dvě lžíce – vlažné, ne horké ani studené. Silné aroma vlažného jídla často přiměje štěně k prvnímu soustu.

Zápach z tlamy není normální ani u psa, ani u kočky. Ve většině případů za ním stojí zubní plak a zánět dásní, které se bez pravidelné mechanické očisty jen zhoršují. Čištění zubů u zvířat není kosmetická záležitost, ale prevence bolesti a ztráty zubů. Začít se dá kdykoli, i u staršího zvířete, jen je potřeba postupovat pomalu a trpělivě.

Psi a kočky mají odlišnou stavbu těla i metabolismus, ačkoli je lidé často krmí ze stejné misky. Kočka je striktní masožravec, potřebuje vysoký podíl živočišných bílkovin a tuků, včetně aminokyseliny taurinu, kterou si sama neumí vyrobit. Pes je všežravec, zvládne i rostlinnou stravu a obiloviny. Když kočka dlouhodobě jí psí granule, hrozí jí nedostatek taurinu, což vede k problémům se srdcem a zrakem. Pes naopak z kočičí stravy tloustne a může mít průjem z přílišného množství tuku.

Venku používejte stále stejné místo a stejný povel, například „hajdy" nebo „vyčůrej se". Vyslovujte ho klidně a opakujte, dokud se nevyprázdní. Po úspěchu odměňte pamlskem nebo hrou ihned na místě. Pokud se nic nestane do deseti minut, vraťte se domů a za deset minut to zkuste znovu. Štěně se tak učí, že venčení má jasný začátek i konec.

V noci nastavte budík na pevné časy a štěně noste ven na rukou, aby se cestou nevyčůralo. Po návratu ho dejte zpět do pelíšku bez hraní a mazlení. Postupně intervaly prodlužujte, až zvládne celou noc. Pokud se po měsíci pravidelnosti nehody opakují, zkontrolujte, zda nemá zdravotní problém, nebo zda venčení není příliš krátké. Výcvik na nočník není o dokonalosti, ale o tom, kolik příležitostí k úspěchu štěněti dáte.

Základem je vědět, kdy štěně potřebuje ven. Platí to po každém jídle, po pití, po probuzení, po hře a vždy, když začne kroužit, čuchat k zemi nebo se náhle zastaví. Berte ho ven okamžitě, ne až za pět minut. Venku zůstaňte na klidném místě, dokud se nevyprázdní, a teprve potom ho pochvalte a pokračujte v procházce. Pochvala musí přijít v momentě, kdy to dělá, ne po návratu domů.

Štěně nemá plně vyvinuté svěrače močového měchýře ani schopnost zobecnit, že venčení znamená ven. Výcvik na nočník proto nestojí na triku, ale na předvídatelném režimu. První dny až týdny nejde o to, aby štěně „pochopilo", ale aby se co nejčastěji dostalo na správné místo ve správný čas. Čím méně nehod, tím rychleji si spojí venčení s úlevou.

Rutina místo chaosu Stanovte pevný denní řád: krmení ve stejnou dobu, venčení v pravidelných intervalech, spánek na stejném místě. Štěně do půl roku věku potřebuje venčení zhruba každé dvě hodiny, v noci pak jednou až dvakrát. Pokud ho vezmete ven příliš brzy po jídle nebo ho necháte čekat, dokud nezačne kňučet, zvyšujete riziko nehody. Stejně tak nefunguje nechat ho venku déle, aby „to prostě udělalo" – unavené štěně se soustředí na návrat, ne na potřebu.

Typická chyba je trestání po nehodě. Štěně, které přijde k loužičce a dostane vynadáno, si nespojí trest s činem, ale s vaším příchodem. Začne se schovávat, když potřebuje, a výcvik se zpomalí. Pokud nehodu najdete později, ignorujte ji, ukliďte bez vůně a příště ho vezměte ven dřív. Nikdy ho netlačte čumákem do moči ani ho neza zavírejte na místo, kde se vyprázdnilo.