Když se chcete dozvědět, jak žijí astronauti na oběžné dráze

Posledním faktorem je stabilita okolí. Stačí menší zemětřesení, změna hladiny podzemní vody nebo zásah člověka a gejzír může utichnout. Vrtání studní v blízkosti gejzírových polí snižuje tlak v podzemí a výtrysky slábnou. Podobně působí i stavby, které mění odtok vody. Kdo chce gejzír pozorovat, měl by respektovat uzavřené stezky a nevstupovat do blízkosti ústí. Pára bývá vroucí a náhlý výbuch může přijít bez varování.

Vesmírná stanice není budova, ale stroj, který se pohybuje po oběžné dráze rychlostí kolem 28 000 km/h. Ve výšce asi 400 km nad Zemí kolem ní oběhne jednou za 90 minut. To znamená, že astronauti zažijí východ slunce přibližně šestnáctkrát za den. Posádka proto nežije podle pozemského dne, ale podle pevného rozvrhu, který řídí středisko řízení. Spánek, jídlo, cvičení i vědecké experimenty mají svůj přesný čas.

Gejzír není náhodný výtrysk horké vody. Aby vznikl, musí se na jednom místě sejít tři podmínky: podzemní voda, silný zdroj tepla a horninová struktura, která vodu dokáže udržet a pak náhle uvolnit. Chybí-li jediná z nich, vznikne jen horký pramen, bahenní jezírko nebo obyčejná pára. Gejzíry proto najdeme jen na několika desítkách míst na světě, nejčastěji v oblastech s mladou sopečnou činností.

Dlouhý chobot má i termoregulační roli. Sloni žijí v horkém prostředí a potřebují odvádět teplo. Povrch chobotu je bohatě prokrvený a jeho pohybem slon ochlazuje krev. Když je vedro, slon si chobotem může potřít uši nebo sebe sama vlhkou hlínou. Není to rozmar, ale praktická klimatizace. Zároveň platí, že chobot je citlivý a snadno se poraní. Proto sloni s ním manipulují opatrně a mláďata se učí jeho ovládání několik let.

Co se týče kosmetiky, pihy nelze trvale odstranit bez zásahu dermatologa. Bělení krémy s hydrochinonem nebo retinoidy mohou zesvětlit pigment, ale často dráždí kůži a bez ochrany před sluncem se pihy vrátí. Domácí peelingy a kyseliny mohou kůži poškodit, pokud se přeženou. Pokud vám pihy vadí, poraďte se o laserové terapii nebo kryoterapii – ty však mohou zanechat jizvy a nejsou vhodné pro každý typ pleti. Mnohem bezpečnější je přijmout je jako součást vzhledu a soustředit se na prevenci.

Další častou chybou je snažit se ptáky přivolat nahrávkou jejich zpěvu. To je sice lákavé, ale ruší je to. Samec slyší konkurenta a začne hledat vetřelce místo toho, aby si užíval klid. Může to vést i k tomu, že opustí hnízdo. Pokud chcete pozorovat, zůstaňte v klidu a tiše. Naučte se rozeznávat alespoň pět nejběžnějších druhů podle hlasu – kos, drozd, pěnkava, sýkora a červenka. Usnadní vám to orientaci a budete vědět, co posloucháte.

Pihy nejsou známkou nemoci ani špatné hygieny. Jde o shluky melaninu, hnědého pigmentu, který kůže vytváří jako ochranu před UV zářením. U lidí s pihami se melanin netvoří rovnoměrně, ale v ostrůvcích. To je dáno geneticky – rozhoduje zejména varianta genu MC1R, která ovlivňuje poměr eumelaninu a feomelaninu. Feomelanin je světlejší a méně chrání DNA před poškozením sluncem, proto mají tito lidé často světlou kůži, zrzavé nebo blond vlasy a sklon ke vzniku pih už v dětství.

Největší chyba ale není technika. Je to snaha zvládnout všechno najednou – nakrájet tři cibule bez přestávky v uzavřené kuchyni. Rozdělte práci: nejdřív jednu cibuli nakrájejte, pak ji zpracujte, a teprve potom pokračujte. Slzy při krájení cibule nejsou známka slabosti, ale signál, že jste příliš blízko a příliš dlouho. Změňte vzdálenost, teplotu a ostrost nože a uvidíte, že se dá pracovat i bez pláče.

Kdy pihy vznikají a kdy mizí Pihy se obvykle objevují mezi druhým a pátým rokem života, někdy i dříve. Nejvíc jich přibývá v pubertě a v dospělosti mohou blednout, pokud se kůže méně vystavuje slunci. Zajímavé je, že pihy na obličeji, ramenou a zádech vznikají častěji než na místech, která slunce tolik nevidí. To potvrzuje, že UV záření je hlavní spouštěč. Pokud se piha objeví náhle po třicítce nebo změní barvu, tvar či velikost, patří k dermatologovi. Stejně tak když začne svědit, krvácet nebo mít nestejné okraje – to už není běžná piha, ale potenciálně nebezpečné znaménko.

Proč musí být kanál zakřivený a zúžený Druhou podmínkou je tvar podzemního kanálu. Gejzíry vznikají tam, kde se pukliny zužují, ohýbají a vytvářejí jakousi křivou trubici. V takovém kanálu se voda nemůže volně míchat s chladnější vodou výše. Spodní část se přehřívá, ale zůstává kapalná, protože tlak stoupá s hloubkou. Když se konečně část vody změní v páru, pára vytlačí sloupec nahoru. Tím náhle klesne tlak v celém kanálu a přehřátá voda se okamžitě vaří. Následuje výbuch, který vystřelí vodu a páru nad povrch.