Když se chystáš poprvé do hor, začni s rozumem a respektem
Jak poznáte, že je trasa nad vaše síly Odpověď je jednoduchá: podle kumulativního převýšení a sklonu. Pokud máte na trase více než tisíc metrů stoupání na necelých padesát kilometrů, počítejte s tím, že vás čekají dlouhá táhlá stoupání. Zkuste si předem najít údaje o maximálním sklonu. Desetiprocentní stoupání v délce dvou kilometrů je úplně jiná zátěž než pětiprocentní stoupání v délce pěti kilometrů. Nezkušení jezdci dělají chybu, že si vyberou trasu podle hezkých fotek z rozhleden, ale nepodívají se na profil cesty. Přitom stačí jednoduchý trik: podívejte se na vrstevnice na mapě, čím blíž u sebe jsou, tím strmější kopec vás čeká.
Na co si dát pozor hned na začátku Nejčastější chybou začátečníků je příliš rychlé tempo. V horách platí, že se šetříš, abys vydržel až do cíle. Stoupání si rozděl na úseky a pravidelně odpočívej. Dbej na pitný režim, ale pij po malých doušcích. Pokud se objeví únava, bolesti kloubů nebo dušnost, zpomal nebo se vrať. Nezapomeň, že sestup je pro tělo stejně náročný jako výstup, proto si ho nenech na poslední chvíli.
Když vyrážíte do terénu za prameny, často zjistíte, že jedna mapa nestačí. Každá turistická mapa má jiné měřítko, jinou symboliku a jinou aktuálnost. Srovnání více map přitom nemusí být zdlouhavé, pokud víte, na co se zaměřit. Klíčové je porovnávat nejen samotné značení pramenů, ale i okolní terén, přístupové cesty a nadmořskou výšku.
Nakonec si udělejte vlastní poznámky. Srovnejte si mapy, zapište si souřadnice nebo vzdálenost od nejbližšího rozcestníku a porovnejte je s údaji z terénu. Tím získáte spolehlivý postup, který vám příště ušetří čas i energii. Když budete mít jasno v tom, jak se mapa liší od skutečnosti, budete prameny hledat rychleji a bez zbytečných bloudění.
Ztratit se v lese není žádná ostuda, ale může to být nebezpečné, pokud nevíš, co dělat. První a nejdůležitější pravidlo zní: zastav se a zůstaň klidný. Panika je tvůj největší nepřítel, protože tě nutí k unáhleným rozhodnutím. Zhluboka dýchej, posaď se, pokud potřebuješ, a zhodnoť situaci. Zkontroluj čas, mobilní telefon (pokud máš signál), a co máš v batohu. Tyto informace ti pomohou rozhodnout se, jak dál.
Co se týče vybavení, platí jednoduché pravidlo: pohodlí a bezpečí nad stylem. Boty by měly mít pevnou podrážku a kotník, ne tenisky. Vezmi si vrstvy oblečení, protože počasí se v horách mění rychle. Základem je nepromokavá bunda, teplá vrstva a pokrývka hlavy. Do batohu přibal vodu, svačinu, mapu, čelovku a lékárničku. Mobilní telefon ti pomůže v nouzi, ale v horách se nespoléhej jen na signál.
Začni u spodní vrstvy, která má za úkol odvádět pot od těla. Ideální je funkční prádlo z polyesteru, merina nebo jiného syntetického materiálu. Vyhni se bavlně – ta nasákne pot, přilepí se na tělo a začne tě chladit, jakmile se zastavíš. Pokud jdeš do kopce, určitě se zpotíš, i když je venku zima. Spodní vrstva by měla být přiléhavá, ale ne škrtící. Pokud máš citlivou pokožku, sáhni po merinu, které hřeje i mírně vlhké.
Praktická příprava kola je stejně důležitá jako plánování trasy. Před výjezdem zkontrolujte brzdy, řetěz a hlavně tlak v pláštích. V horách často narazíte na rozbitý asfalt, mokré listí nebo štěrk, a právě tam se pozná kvalitní technika. Nezapomeňte na náhradní duši, lepení a pumpičku. Většina cyklistů, co uvázne v horách, neřeší mechanický problém, ale vybitý telefon a žádnou rezervu energie. Nabité powerbanky a pár tyčinek do batohu jsou levnější než odtahová služba. A když už mluvíme o energii: jídlo a pití si rozvrhněte tak, abyste nejedli až ve chvíli, kdy máte hlad, ale pravidelně každých čtyřicet minut.
Samostatnou kapitolou je komunikace. Řekni někomu, kam jdeš a kdy se plánuješ vrátit. Ideální je vyrazit s kamarádem nebo ve skupině. Pokud jdeš sám, omezte riziko tím, že zvolíš frekventovanější trasu. V případě nouze volej pomoc a zůstaň na místě. Snaž se šetřit energií a nepodléhej panice. Pamatuj, že hory si zaslouží respekt, a pokora je tvoje nejlepší výbava.
Častou chybou je spoléhat se pouze na jednu mapu, která má zastaralé údaje. Lesní cesty se mění, prameny vysychají nebo se přesouvají. Proto je vhodné porovnat mapu z více zdrojů – klidně i starší tištěnou s novou digitální. Pokud se údaje liší, vyberte si tu mapu, která má novější datum vydání, ale zároveň si ověřte, zda jsou v ní zakresleny i aktuální změny v krajině, jako jsou nové oplocenky nebo zrušené mostky.
Praktickým trikem je také porovnat mapy podle měřítka a podle toho, jak podrobně zachycují okolí pramene. Kvalitní mapa by měla ukazovat nejen samotný pramen, ale i přibližovací stezku, případně žlutou turistickou značku, která k němu vede. Pokud taková značka chybí, může být pramen hůře dostupný. V takovém případě si před výletem prostudujte i ortofotomapu, která odhalí vegetaci a případné mokřady – ty často prozradí, kde voda vytéká na povrch.