Když se v obýváku špatně poslouchá, hledejte těchto pět příznaků

Druhý až pátý signál: basy duní, výšky pískají, zvuk se „lepí" na jednu stranu Dunivé basy jsou druhým jasným příznakem. Zaznamenáte je, když se při určitých tónech rozkmitá nábytek, ve skříních něco drnčí a basová linka je nečitelná. Na vině je stojaté vlnění: zvuk se v místnosti odráží mezi protilehlými stěnami a v některých bodech se sčítá, jinde vyrušuje. Praktický krok je posunout reproduktory dál od rohů a stěny, případně změnit místo, kde sedíte. Pomáhá i to, když za reproduktory není prázdná dutá stěna, ale plná plocha nebo těžší nábytek.

Pátým signálem je pocit, že zvuk zní „mrtvě" nebo naopak „jako v hale". Mrtvý zvuk znamená příliš mnoho pohlcení, obvykle po instalaci koberců a panelů bez rozmyslu. Halový zvuk znamená naopak příliš mnoho odrazů. Oba extrémy se řeší měřením nebo alespoň postupným zkoušením. Nedělejte deset změn najednou; vždy jednu úpravu, poslechněte, vyhodnoťte. Akustika obýváku není o drahých zařízeních, ale o tom, jak prostor zachází se zvukem, který už v místnosti je.

Prvním řešením je deska místo stolu. Konzolová deska ukotvená do zdi ve výšce obvyklého stolu nezabere žádnou podlahovou plochu a pod ní zůstane místo pro nohy i úložný box. Upevnění musí být v nosné zdi nebo v solidním kotvení; sádrokarton bez výztuhy desku s monitorem neudrží. Výška se nastavuje podle lokte vsedě, ne podle toho, jak deska vypadá na fotce. Pokud si nejste jistí, zda vydrží zatížení, raději zvolte variantu se dvěma bočnicemi.

Základní pravidlo zní: čím větší plocha, tím zdrženlivější odstín. Akcentní stěna za hlavou postele snese sytější barvu, ale zbylé tři stěny mají zůstat neutrální. Mezi nejbezpečnější volby patří teplé bílé, světle šedé s nádechem béžové, jemné zelené tóny a tlumené modré. Tyto barvy dobře odrážejí světlo, místnost opticky nezmensují a večer při lampičce nepůsobí rušivě. Naopak čistě bílá bývá v ložnici chladná a večer pod teplým světlem může žloutnout.

Spotřebiče, které si v malé kuchyni překážej

Nejdřív zjistěte, z čeho tapeta skutečně je. Vinylové tapety mají na povrchu tenkou plastovou vrstvu, která odpuzuje vodu i barvu. Poznáte to jednoduše: kápněte na vzorek vodu. Pokud se vsákne, jde o papírovou tapetu a barva chytne bez problému. Pokud voda zůstane na povrchu v kapce, máte vinyl. U starších tapet se navíc může vinylová vrstva loupat nebo bublat, hlavně v rozích a u podlahy. Taková místa musí pryč, jinak bude nový nátěr kopírovat každou nerovnost.

Čtvrtým signálem je nevyvážený poslech. Sedíte uprostřed, ale zvuk se zdá být víc vlevo nebo vpravo. Příčinou bývá asymetrie místnosti: na jedné straně je otevřený průchod, na druhé plná stěna, nebo je jedna stěna blíž. Zkuste nejprve symetricky umístit reproduktory i poslechové místo. Pokud to dispozice nedovolí, pomůže kompenzace na receiveru nebo úprava jedné stěny. Vyhněte se tomu, abyste reproduktory jen „někam" postavili a doufali, že to receiver srovná.

Po nalepení všech zámečků se do nich vloží obloukový drát. Drát se připevní ligaturami nebo samosvorným mechanismem. Lékař nastaví počáteční sílu tak, aby zuby posouvala pomalu. Příliš velká síla způsobuje bolest a poškození kořene, příliš malá nefunguje. První drát je obvykle tenký a pružný, postupně se mění za silnější. Celý úkon trvá přibližně hodinu až dvě, podle složitosti.

Špatná akustika obýváku se neprojevuje tím, že by v místnosti bylo „málo zvuku". Projevuje se tím, že zvuk, který tam je, zní jinak, než by měl. Mnozí majitelé bytů roky mění reproduktory, zesilovače i nábytek, aniž by si uvědomili, že problém není v technice, ale v prostoru. Níže je pět signálů, kterých si lze všimnout během běžného poslechu i sledování televize. Pokud si jich všimnete dva nebo tři, stojí za to s akustikou něco dělat.

Prvním varovným signálem je rozmazaná řeč. Když se v televizním pořadu dvě postavy baví přes sebe, nerozumíte jednotlivým slovům, i když je hlasitost na běžné úrovni. Příčinou bývá dozvuk, tedy zvuk, který se odráží od stěn, podlahy a stropu a vrací se k uším se zpožděním. Typicky to zhoršuje holá podlaha, velké okno bez závěsu a minimálně čalouněný nábytek. Řešení nezačíná u nového receiveru, ale u měkkých ploch: koberce, závěsy, pohovka s látkovým potahem, případně akustické panely na stěně za poslechovým místem.

Třetím signálem jsou ostré, až nepříjemné výšky. Cinkavé „s" v řeči, pronikavé činely a únava uší po půl hodině poslechu. Často to není chyba nahrávky. Tvrdé povrchy — sklo, kámen, sádrokarton bez izolace — vysoké frekvence odrážejí přímo a bez pohltivosti. Řešením je přidat pohlcující materiál do míst prvního odrazu, tedy na boční stěny a strop mezi reproduktory a posluchačem. Není nutné polepit celý obývák; stačí cíleně pokrýt kritická místa.