Když se v obývacím pokoji nedá projít, začněte trasou

Vlhkost držte v rozumné míře. V místnosti s dřevěným nábytkem je ideální relativní vlhkost kolem 45–55 procent. Příliš suchý vzduch v zimě způsobí, že dřevo praská a spáry se rozevírají. Naopak trvalá vlhkost podporuje plíseň a bobtnání. Zvlhčovač nebo větrání pomáhají víc než jakýkoli přípravek. Když nábytek stojí na vlhké zdi nebo v koupelně bez odtahu, dřív nebo později to poznáte na spodní hraně.

Před konečným uspořádáním zkuste vše nasucho. Obrysy nábytku si vyznačte na podlaze papírovou páskou a dva dny kolem nich choďte. Zjistíte, kde skutečně překáží, aniž byste cokoli tahali. Teprve potom nábytek přesuňte. Až bude hotovo, projděte všechny trasy ještě jednou. Když se dostanete od dveří k oknu bez uhýbání, máte hotovo.

Před koupí si doma vymezte prostor novinami nebo provazem. Přeneste si na zem skutečný půdorys stolku a projděte se kolem něj. Zjistíte během minuty, jestli vám bude překážet při cestě do kuchyně nebo jestli se vejde mezi sedačku a skříň. Poslední věc, kterou většina lidí podcení, je údržba. Matné povrchy skryjí prach, ale špatně se z nich dostávají mastné skvrny. Lesklé povrchy se otírají snadno, zato na nich ulpívá každý otisk prstu. Vyberte takový, u kterého vám nebude vadit ho otírat několikrát týdně.

Jednou za měsíc zkontrolujte šrouby a spoje. U dřevěných rámů se povolí téměř vždy, u kovových zřídka, ale i tam stačí dotáhnout. Dále prohlédněte potah v místech, kde se láme – na hraně sedáku, v ohybu opěradla a v rozích. Pokud se látka začne třepit, zastavte to jehlou a nití hned, ne až po dalším rozložení. Malá dírka se během dvou týdnů změní v deseticentimetrovou trhlinu. U látkových potahů pomůže občasné vysátí měkkým nástavcem, u koženkových vlhká utěrka bez saponátu.

Sušení je stejně důležité jako praní. V sušičce nastavte vyšší teplotu, pokud to materiál umožňuje, a sušte do úplného vyschnutí. Potah, který zůstane vlhký, je ideální živnou půdou pro plísně a roztoče se do něj vrátí během několika dní. Na vzduchu sušte venku jen tehdy, když není pylová sezóna, jinak se na vlákna zachytí pyl a celé praní bylo zbytečné. V zimě můžete potah na hodinu vložit do mrazničky, mráz část roztočů zahubí, ale nenahrazuje praní.

Před koupí si matraci prohlédněte osobně. Přivoněte k ní – chemický zápach může dráždit dýchací cesty i u lidí bez diagnostikované alergie. Zeptejte se, zda je povlak pratelný a zda výrobce uvádí složení. Certifikáty typu Oeko-Tex znamenají, že materiál neobsahuje zdraví škodlivé látky, ale samy o sobě neřeší roztoče. Stejně důležité je, zda matrace není příliš měkká. Proleženiny a vlhko se tvoří tam, kde se tělo nepodepírá rovnoměrně.

Co rozhoduje při výběru matrace Nejde o jednu vlastnost, ale o kombinaci. Pro alergiky jsou vhodné matrace s látkou hustě tkanou, která nepropouští prach do jádra. Pěny s otevřenou strukturou jsou prodyšné, ale bez pratelného povlaku ztrácejí smysl. Latexové matrace přirozeně odpuzují roztoče, bývají však těžší a dražší. Studená pěna nebo polyuretanová jádra jsou dostupnější, ale musí mít kvalitní protialergický obal. Vyhněte se matracím s vlnou nebo peřím, pokud nejste ochotni je čistit speciálním způsobem.

Pokud je pokoj úzký a dlouhý, necpěte nábytek na kratší stěny. Rozdělte ho na dvě zóny: u vchodu odkládací a u okna sedací. Zóny oddělte kobercem nebo nízkou policí, ne vysokou skříní, která by bránila světlu. Tmavý nábytek u okna pohlcuje světlo, takže ho raději dejte ke zdi bez oken. Zrcadlo na protilehlé stěně oknu pokoj opticky rozšíří, ale nepostavte ho přímo proti sedačce, kde by odráželo každý pohyb.

Typická chyba je koupit drahou matraci a zapomenout na rošt a lůžkoviny. Rošt musí být lamelový s mezerami, aby vzduch proudil. Rošt z plné desky vlhkost uzavírá. Polštáře a přikrývky volte ze syntetických vláken, která se dají prát na 60 °C, nebo použijte protiroztočové povlaky. Ty fungují jen tehdy, když jsou zipy zcela uzavřené a materiál nepropustný. Povlaky je nutné měnit podle návodu, obvykle po půl roce až roce, jinak ztrácejí účinnost.

Typická chyba je vše postavit podél stěn a nechat velký prázdný střed. Vznikne dojem nevyužitých míst a zároveň se špatně sedí, protože nikdo nemá kam položit nohy. Druhá častá chyba je koberec menší než sedací souprava. Koberec má přesahovat pod přední nohy sedačky alespoň o 20 cm, jinak působí jako plovoucí ostrůvek. Třetí chyba je křeslo postavené do cesty mezi dveřmi a kuchyní. Stačí ho posunout o půl metru ke zdi a pokoj se rázem zdá větší.

Alergie na roztoče, plísně nebo chemické látky z výroby se nejvíc projeví tam, kde trávíte třetinu života – v posteli. Ranní ucpaný nos, kýchání hned po probuzení nebo svědění očí nebývají náhoda. Matrace je zásobárna prachu, potu a odumřelých kožních buněk, což je pro roztoče ideální prostředí. Pokud se potíže zhoršují po každé noci a mizí během dne, je čas řešit spánek cíleně.