Když si berete kotě domů, začněte se socializací hned

Při samotné cestě přepravku zajistěte pásem nebo ji položte na podlahu za sedadlo, nikdy ne na sedadlo spolujezdce, kde ji při nehodě ohrozí airbag. Přes léto větrejte, v zimě ji nepostavte přímo k topení. Během zastávky kočku nevytahujte ven, pokud to není nutné; otevřené dveře a cizí prostředí znamenají útěk. Po příjezdu nechte kočku v klidu v přepravce, dokud se okolí neuklidní, a teprve pak ji vypusťte doma. Pokud se rozhodujete mezi dvěma velikostmi, vezměte tu větší — rozdíl v pohodlí je znát na každé cestě.

Nejčastější chybou je čekání na zjevné příznaky. Mnoho otrav probíhá zpočátku skrytě a zvracení se dostaví až ve chvíli, kdy je toxin v krvi. Druhou chybou je snažit se psa „vyléčit" doma pomocí oleje, mléka nebo bylinek. Tyto postupy otravu neřeší a jen zdrží odbornou pomoc. Pokud pes pozřel neznámou látku, volejte veterináře okamžitě, i když se zdá být v pořádku. Čas hraje roli vždy.

Odčervení koček není jednorázový úkon, ale opakovaná rutina, jejíž frekvence závisí na tom, kde kočka žije, co jí a jestli chodí ven. Zvíře, které nikdy neopustí byt a žere výhradně tepelně upravené nebo komerční krmivo, čelí parazitům výrazně méně než kočka, která denně loví myši na dvoře. Právě podle životního stylu se odvíjí interval, ve kterém má smysl podávat tablety nebo pastu.

Opora, výplň a okraj rozhodují víc než vzhl

Typ pelíšku podle toho, jak pes sp

Zapojte do setkání jídlo. Krmte kotě z ruky, ale jen malé porce. Pokud jí, je to signál, že stres není tak velký. Když se odtáhne nebo přestane jíst, nepřidávejte. Je lepší odejít a zkusit to později. Nikdy nedržte kotě proti jeho vůli, ani když se vzpírá. Tím se učí, že ruce jsou nebezpečné.

Hlasité zvuky, návštěvy a malé děti odložte na později. Kotě nejdřív potřebuje klid na jednoho člověka. Teprve když samo vyhledává kontakt, přidejte druhou osobu. Nenuťte ho k mazlení, když se kroutí. Raději ho nechte odejít a nabídněte hru s provázkem nebo míčkem. Hra je přirozený způsob, jak se kotě uvolní a začne si vás spojovat s příjemnými věcmi.

Počítejte s tím, že každé kotě je jiné. Některé se socializuje za týden, jiné potřebují měsíc. Pokud kotě vrčí, ploché uši nebo se schovává i po několika dnech, neberte to jako neúspěch. Zpomalte a zkraťte kontakty. Když se přesto nedaří, obraťte se na veterináře nebo zkušeného chovatele. Nikdy netrestejte kotě za to, že se bojí. Trestáním se strach jen prohloubí a socializace se vrátí na začátek.

Socializace kotěte nezačíná ve chvíli, kdy si sedne na klín, ale v momentě, kdy projde dveřmi. První dny rozhodují o tom, jak bude kočka vnímat lidi po zbytek života. Kotě, které se v novém prostředí rychle zklidní, má mnohem větší šanci stát se společenským a vyrovnaným zvířetem.

Než začnete cokoliv zkoušet, připravte kotěti bezpečný prostor. Jedna menší místnost s pelíškem, miskou a kočkolitem stačí. Nepouštějte ho hned do celého bytu. Kotě potřebuje mít možnost se schovat, ale zároveň vás musí vidět a slyšet. Posaďte se na zem, mluvte tiše a nechte ho, ať přijde samo. Natahovat ruku a tahat ho z úkrytu je nejčastější chyba, která socializaci spíš zbrzdí.

Krátké a časté kontakty jsou lepší než dlouhé sezení Když kotě začne vylézat, nabídněte mu ruku dlaní dolů a nechte ho očichat. Nepokoušejte se ho hladit, dokud se nepřiblíží samo. První kontakt by měl trvat jen pár vteřin. Potom odejděte a vraťte se za hodinu. Opakujte to několikrát denně. Kotě si tak spojí člověka s něčím předvídatelným a bezpečným, ne s tlakem.