Když sklízíte bylinky, sušte je ve stínu a skladujte ve tmě

Palác, který dal této části jméno v názvu vašeho hledání, je dobrým zakončením trasy. Sledujte na něm tři věci: jak se do ulice vklínil mezi starší domy, jak řeší vstupní halu a jaké materiály použil v interiéru. Právě na těchto detailech se ukazuje, že funkcionalisté pracovali s levnými a dostupnými materiály, ale s velkou přesností. Pokud chcete jít dál, vyberte si jednu ulici a projděte ji celou od začátku do konce. Uvidíte, že i na malé ploše se dá vysledovat vývoj od zdobného průčelí k čisté konstrukci.

Posledním krokem před montáží je vyznačení roviny podhledu. Pomocí laseru nebo vodováhy si označte, kde budou profily, a ověřte, že v nejnižším místě střechy zůstane dost prostoru pro izolaci i pro samotnou konstrukci. Zkontrolujte také, zda v prostoru nebudou vznikat místa, kde se nedá dostat k izolaci nebo kde by se sádrokarton dotýkal vlhkého dřeva. Když jsou tyto věci hotové a zkontrolované, montáž sádrokartonu už probíhá bez zbytečných komplikací a oprav.

Mnozí suší bylinky v mikrovlnné troubě nebo v horkovzdušné fritéze. Je to rychlé, ale výsledek je bledý a chuťově plochý. Pokud opravdu spěcháte, použijte elektrickou sušičku s teplotou do 35 °C. I ta ale potřebuje čas. Trpělivost se vyplatí: správně usušená bylinka si zachová barvu i vůni i po roce.

Pro praktickou orientaci si vezměte papírovou mapu nebo si trasu nastavte předem v telefonu. V ulicích kolem Jungmannovy třídy se snadno ztratí přehled, protože bloky nejsou pravidelné a některé průchody končí vnitroblokem. Typická chyba je spoléhat na to, že se dostanete skrz dům, když je průchod zavřený nebo slouží jen obyvatelům. Respektujte označení vstupů a nefoťte do oken; jde o obytné domy, ne o expozici.

Světlo jako druhá polovina tri

Nejdřív změřte prostor. Potřebujete alespoň dva metry čtvereční podlahy a výšku stropu kolem 2,2 metru. Kratší strana by neměla být menší než 1,2 metru, aby se dalo pohodlně sedět i ležet. Topidlo umístěte tak, aby na něj nikdo nedosáhl z lavice a aby bylo alespoň 30 centimetrů od hořlavých povrchů. Kamna na dřevo vyžadují kouřovod do komína, elektrická kamna stačí zapojit do samostatného okruhu s jištěním.

Sklízet bylinky na sušení je nejlepší ráno, jakmile oschne rosa, ale ještě než začne pálit slunce. V tu dobu je v listech nejvíc silic. Stonky stříhejte těsně nad spodními listy, nikdy netrhejte celé trsy i s kořeny. U velkých listů, jako je máta nebo meduňka, odstraňte spodní listy a svazujte je do malých otýpek. Čím menší svazek, tím rychleji a rovnoměrněji uschne. Příliš tlusté svazky uvnitř plesniví, i když se na povrchu zdají suché.

Ke skladování nikdy nepoužívejte průhledné sklenice vystavené dennímu světlu. Světlo rozkládá chlorofyl i aromatické látky, takže bylinka do několika týdnů vybledne a ztratí chuť. Nejlepší jsou tmavé sklenice s těsným víčkem nebo neprůhledné plechovky. Každou dávku podepište názvem a datem sušení. Skladujte na chladném a suchém místě, mimo sporák a myčku. Vlhkost je nepřítel — pokud se ve sklenici objeví mlha nebo kapičky, bylinku ihned vyhoďte. Plíseň se neprojeví vždy viditelně, ale zdraví ohrozí spolehlivě.

Jak poznat, že je bylinka opravdu suchá Sušení není hotové ve chvíli, kdy listy vypadají na pohled suché. Správně usušená bylinka se při přejetí prsty rozpadá a stonek se láme, neohýbá. Pokud se stonek ohne jako gumička, uvnitř zůstává vlhkost a při skladování začne plesnivět. U hustých bylinek, jako je oregano nebo saturejka, trvá sušení i dva týdny. Během té doby otýpky kontrolujte a v případě potřeby je obraťte, aby vzduch proudil ze všech stran.

Celé listy nechte vcelku a drťte je až před použitím. Čím menší kousky, tím větší plocha pro únik vůně. Stejně tak nedávejte bylinky do mrazničky v papírovém sáčku; vlhkost je zničí. Pro krátkodobé uchování do jednoho měsíce stačí sklenice v šuplíku. Pro delší dobu zvolte tmavé nádoby a pravidelně kontrolujte, zda se neobjevila vlhkost. Kdo dodrží stín, sucho a tmu, bude mít i v zimě bylinky, které voní jako právě utržené.

Největší chybou při sušení bylinek je spěch. Kdo je dá na přímé slunce nebo do trouby, přijde o těkavé silice, které nesou vůni i chuť. Sušit se má pomalu, v suchém a dobře větraném prostoru, kam neproniká přímé světlo. Ideální je půda, komora nebo zavěšený regál v polostínu. Teplota by se měla držet mezi 20 a 30 °C. Vyšší teplotu snesou jen dřevnaté bylinky, jako je tymián nebo rozmarýn, ale i ty ztrácejí aroma, pokud je sušíte nad 40 °C.

Izolace rozhoduje o tom, jak bude podkroví fungovat Izolace se neřeší až po sádrokartonu, ale před ním. Mezi krokvemi vzniká prostor, který je potřeba vyplnit tak, aby nevznikaly tepelné mosty. Minerální vlna se vkládá bez mezer, na míru, nesmí být stlačená ani prověšená. Pokud je mezera mezi krokvemi hlubší, kombinuje se izolace ve vrstvách křížem, aby se překryly spáry. Nad izolací musí zůstat průchozí větrací mezera směrem k hřebeni, jinak se vlhkost nemá kudy odvádět.