Když slunce ubývá: Jak sestavit zimní krmnou dávku pro slepice

Izolace stěn a střechy sníží tepelné ztráty. Použijte přírodní materiály, jako jsou sláma, seno nebo dřevovláknité desky, které nenasákají vodu. Nikdy nepoužívejte skelnou vatu ani polystyren, které mohou prášit a slepice by je mohly klovat. Izolaci umístěte z vnější strany kurníku, aby se dovnitř nedostala vlhkost z kondenzace. Pokud je kurník dřevěný, obložte ho zvenku palubkami a mezi původní stěnu a obklad vložte slámu. Podlahu můžete zvýšit vrstvou suchých pilin pod podestýlku.

Častou chybou je krmit slepice pouze odpady ze zahrady nebo z kuchyně. I když jsou zbytky zeleniny užitečné, nemohou nahradit kompletní krmnou dávku. Druhým typickým omylem je sypat krmivo přímo na zem, kde se mísí s trusem a slepice ho brzy přestanou jíst. Používejte krmítka, která zabrání plýtvání a kontaminaci. Ale pozor – i v zimě musí mít slepice přístup k čerstvé trávě nebo krouhané zelenině. V opačném případě se u nich projeví nedostatek vitamínů, což poznáte podle bledého hřebínku a nižší snášky. Když zkombinujete pestrou stravu s dostatkem světla (případně umělým osvětlením až 14 hodin denně), vaše hejno zvládne snášet i v nejchladnějších měsících.

Ventilace je klíčová, ale musí být správně navržená. Větrací otvor umístěný v úrovni podlahy přivádí studený vzduch přímo do podestýlky a ochlazuje ji, což vede ke kondenzaci. Ideální je umístit přívod vzduchu u stropu, zatímco odvod vlhkého vzduchu na opačné straně výše. V zimním období mnoho chovatelů utěsní všechny škvíry, aby slepicím nebyla zima – tím ale zabrání odchodu vlhkosti z dýchání a trusu. Vzduch pak kondenzuje na stěnách a stéká dolů. Správné větrání by mělo fungovat i při mrazech, jen s menší intenzitou.

Na závěr zkontrolujte zabezpečení proti predátorům. Zima je obdobím, kdy hladové lišky a kuny častěji útočí. Zpevněte dveře západkou, která se nedá otevřít zvenčí, a překontrolujte pletivo kolem výběhu. Větrací otvor musí mít mřížku s oky menšími než 2 cm. Po prvním sněžení si všimnete stop u kurníku – to je signál, že máte utěsnit případné mezery. Pravidelná kontrola ráno a večer vám odhalí problém dřív, než se stane osudným.

Dalším vodítkem je délka a stav drápů. U slepic chovaných na podestýlce se drápy přirozeně obrušují, takže mladé kusy mívají drápy kratší a zašpičatělé. Starší slepice, zvlášť pokud žijí v prostoru s tvrdou podlahou, mají drápy dlouhé, zahnuté a často polámané. Ale pozor – tento znak silně závisí na podmínkách. Slepice z volného výběhu na měkké trávě si drápy neobrousí, takže dlouhé drápy u ní nutně neznamenají stáří. Proto ho berte jako doplňkový, ne hlavní.

Největší chyba, kterou vidím u začínajících chovatelů, je dezinfikovat kurník za přítomnosti ptáků. I přípravky s označením „vhodné pro zvířata" by se měly aplikovat vždy do prázdného prostoru. Drůbež se musí vrátit až po úplném zaschnutí a odvětrání. Dalším častým prohřeškem je kombinace více přípravků – například chlóru s kyselinami. Tím vznikají toxické výpary. Pokud potřebujete dezinfikovat dvakrát, vždy mezi jednotlivými kroky prostor umyjte vodou a nechte vyschnout.

Nezapomeňte na hřady. Slepice v zimě potřebují široký hřad, na který si sednou a schovají nohy do peří. Hřad o šířce 5–7 cm s obroušenými hranami umístěte do nejteplejší části kurníku, ne přímo proti větracímu otvoru. Pod hřad dejte záchytnou desku na trus, kterou snadno vyčistíte. Vzdálenost mezi hřadem a stěnou by měla být alespoň 30 cm, aby slepice mohly pohodlně sedět a nepoškodily si ocas.

Barva běháků je totiž u nosnic přímo svázaná se snáškou. U mladých slepic, které ještě nesnášejí, jsou běháky sytě žluté, až meruňkové. Jakmile začnou snášet, žlutý pigment se postupně přesouvá do žloutků a běháky blednou. Zhruba po šesti až osmi měsících intenzivní snášky zbělají téměř úplně. Pokud tedy koupíte slepici s bílými běháky a tvrdíte si, že je prvničkou, pravděpodobně se mýlíte. Na druhou stranu, pokud má běháky výrazně žluté, může to znamenat buď velmi mladou nosnici, nebo slepici, která má přestávku ve snášení – na podzim a v zimě se žlutost částečně vrací.

Pravidelnost je důležitější než intenzita. Plnou dezinfekci kurníku provádějte dvakrát až třikrát ročně, nejlépe na jaře a na podzim, a vždy po výskytu jakékoli nemoci. Po běžném úklidu stačí jednodušší opatření, jako je vyčištění horkou vodou a větrání. Sledujte také, jak často měníte podestýlku – pokud to děláte jen příležitostně, dezinfekce nemá šanci držet krok se znečištěním. Správně provedená dezinfekce by měla proběhnout do 24 hodin před nastěhováním nové nebo vracející se hejna.