Když stěny nejdou vyrovnat, chce to trpělivost a správný postup

Než prádlo uložíte, musí být stoprocentně suché. Pokud ho složíte ještě navlhlé, začne v uzavřené skříni plesnivět a získá zatuchlý odér. Stejně tak ho nenechávejte přes noc v pračce. Po vyprání ho co nejdříve pověste nebo dejte do sušičky. Povlečení žehlete jen tehdy, pokud to materiál vyžaduje. Pro běžné bavlněné soupravy stačí pořádně protřepat a složit do rovných vrstev.

Posuvné dveře šetří místo, ale zabírají hloubku kolem deseti centimetrů na kolejnici. Křídlové dveře jsou tišší a lépe těsní, potřebují však prostor před skříní. Pokud je ložnice úzká, volte posuv s horní kolejí, která se nezanáší prachem tak rychle. U rohové varianty myslete na to, že roh bývá nepřístupný — vyplatí se tam umístit police pro sezonní věci, ne denní oblečení.

Než skříň koupíte, změřte nejen šířku a výšku, ale i úhlopříčku dveří a chodby, kudy ji budete nosit. Sestavená skříň se do ložnice často nevejde, pokud je v cestě ostrá zatáčka nebo nízký překlad. Rozměry si nakreslete na papír v měřítku a zakreslete i otevírání dveří. Ušetříte si vrácení zboží i hádku při montáži.

Skladování v malé koupelně neřešte policemi přes celou stěnu. Každá police je další plocha, na které se hromadí věci. Použijte jednu hlubokou nikou v místě, kde je příčka, nebo výklenek nad záchodem. Ručníky věšte na tyč nad radiátorem, ne na věšák za dveřmi. Dávkovače mýdla a šamponu upevněte do rohu sprchy, ne na zem. Ušetříte místo i úklid.

Jak poznat, že je stěna skutečně rovná Po vytvrdnutí tmelu vezměte dlouhé pravítko nebo vodováhu a přiložte je na různá místa. Podsvícením baterkou odhalíte i milimetrové prohlubně. Problémová místa znovu přetmelte a přebruste. Bruste jemným brusným papírem na hladítku, ideálně s odsáváním prachu. Po broušení stěnu důkladně otřete vlhkou houbou a nechte uschnout. Prach z broušení je nejčastější důvod, proč barva po čase opadává.

Nejbezpečnější postup je jednoduchý: nejdřív dokumentace, potom vizuální a zvuková kontrola, pak malá sonda, a teprve nakonec rozhodnutí. Pokud si nejste jistí ani po těchto krocích, zavolejte statika. Jeho posudek bývá levnější než sanace poddimenzovaného nosného zdiva. A ještě jedna praktická rada — i když je stěna příčková, ověřte si, zda na ní není zavěšený nábytek, bojler nebo rozvaděč, které bude potřeba přemístit.

Než vezmete do ruky bourací kladivo, musíte vědět, co vlastně bouráte. Nosná stěna přenáší zatížení z konstrukce nad ní a její odstranění bez náhrady statiky znamená vážné riziko. Příčka naopak slouží jen k dělení prostoru a její vybourání je obvykle bezpečné. Záměna těchto dvou typů je nejčastější a nejdražší chybou při rekonstrukcích bytů i rodinných domů.

Spolehlivější než odhad je pohled do projektové dokumentace. Pokud ji nemáte, zkuste ji dohledat na stavebním úřadě nebo v archivu družstva či společenství vlastníků. Půdorys s vyznačenými nosnými konstrukcemi bývá součástí dokumentace kolaudace. U starších domů ale pozor — dokumentace nemusí odpovídat skutečnosti, protože se v průběhu let mohlo leccos předělat bez záznamu.

Prohlédněte tloušťku, materiál a zvuk Prvním orientačním vodítkem je tloušťka. Příčky mívají zpravidla 8 až 12 cm, nosné stěny bývají silnější, často 15 cm a více, u starších zděných domů i 30 až 45 cm. Materiál také napoví: cihly plné, tvárnice nebo beton v tloušťce nad 15 cm obvykle nesou. Sádrokarton, sklo, dřevěná kostra nebo cihly duté v malé tloušťce bývají příčky. Zvuk je dalším rychlým testem — na nosnou stěnu zaklepáním uslyšíte tlumený, dutý zvuk jen zřídka, spíš krátký a pevný tón. Na příčku z tvárnic nebo sádrokartonu se ozve dutější, rezonanční zvuk.

Než se pustíte do malování, musíte stěny připravit tak, aby byl povrch rovný a soudržný. Nejde jen o estetiku – nerovnosti po nanesení barvy vyniknou, zvláště když na stěnu svítí boční světlo. Nejprve odstraňte staré tapety, uvolněné vrstvy barvy a veškeré nečistoty. Omítku otestujte poklepem: dutý zvuk znamená, že drží jen zdánlivě a je třeba ji odstranit. Prach a mastnotu smyjte, jinak penetrace a tmel nedrží.

Když dokumentace chybí nebo je nespolehlivá, přichází na řadu sonda. Malý průzkumný otvor v omítce odhalí skladbu zdiva. Postupujte opatrně: vyberte místo, kde není elektroinstalace ani voda, a pracujte pomalu. Zjistíte-li cihly plné vazby, beton nebo jiný masivní materiál, berte stěnu jako nosnou, dokud si neověříte opak. U sádrokartonových konstrukcí stačí najít profily a zjistit, zda jde o samostatnou příčku, nebo o opláštění nosného jádra.