Když topíte špatným dřevem, teplo doslova utíká komínem

Které dřevo dát do kamen a které jen na podpal Mezi nejvýhřevnější patří dub, buk, habr a jasan. Mají vysokou hustotu, hoří dlouho a vytvářejí stálé žhavé uhlíky. Dub je nejtvrdší, ale potřebuje delší schnutí, často i tři roky. Buk je kompromis mezi výhřevností a dostupností. Habr se občas podceňuje, přitom patří k nejlepším. Jasan hoří i v méně vysušeném stavu, proto se mu říká dřevo pro lenochy.

Nejčastější chyba je protlačovat drátkem ucpanou trysku a pak ji vrátit zpět. Škrábnutím se zvětší otvor a plamen už nikdy nebude stabilní. Tryska je spotřební díl, ne věc k opravě. Pokud je zanesená, vyměňte ji. Stejně tak nestačí jen profouknout trysku stlačeným vzduchem a doufat, že to vydrží. Usazeniny se vrátí, protože příčina je ve špatně nastaveném směšovači vzduchu.

Praktické pravidlo zní: na podpal měkké a suché, na dlouhé topení tvrdé a suché. Nikdy nemíchejte mokré dřevo s tvrdým v jedné dávce. Nedávejte do kamen dřevo natřené, lepené, impregnované ani palety, které mohly být chemicky ošetřené. Štípané dřevo hoří lépe než kulaté, protože má větší povrch a rychleji ztrácí vlhkost. Menší polena se lépe přizpůsobí vzduchu v topeništi.

Naopak smrk, borovice a jedle hoří rychle a prudce. Nejsou špatné, jen je spotřebujete víc a více znečišťují komín. Hodí se na rychlý start, na podpal nebo na topení v přechodném období, kdy nechcete rozpálit dům naplno. Bříza a olše mají nižší hustotu, ale příjemně voní a rychle schnou. Modřín a akát jsou tvrdší, jen jiskří, takže potřebují zavřená dvířka. Topol a vrba jsou nejslabší, vyhněte se jim, pokud chcete skutečně hřát.

Interval výměny není pevně daný. Záleží na intenzitě topení, kvalitě paliva a typu těsnění. U kamen v každodenním provozu počítejte s kontrolou dvakrát za sezónu a výměnou zhruba po dvou až třech letech. Když kamna začnou hůř držet teplotu, kouřit při přikládání nebo se plamen chová nepředvídatelně, začněte právě u těsnění – je to nejlevnější a nejrychlejší oprava, která se vyplatí dřív než jakákoli úprava komína.

Nejúčinnější prevence je pravidelný a krátký topný cyklus s dostatkem vzduchu, suchým palivem a včasným ukončením hoření. Když se spaliny udrží horké až do výstupu z trubky, dehet nemá šanci se usadit. Jakmile se ale hoření protáhne do slabého doutnání, teplota spalin padá a usazeniny se začnou tvořit během několika málo hodin. Sledovat barvu plamene a hustotu kouře je spolehlivější než jakékoli měření – světlý plamen a slabý kouř znamenají, že vše probíhá správně.

Začernutí skla u kamen vzniká tam, kde se nespálené plyny a dehet usazují na chladném povrchu. Nejde o estetický problém, ale o signál, že něco v provozu kamen nefunguje správně. Prevence proto nezačíná u hadru a prostředku na čištění, ale u paliva, tahu a teploty spalování. Kdo tyto tři věci dostane pod kontrolu, bude sklo čistit výrazně méně často.

Topte tak, že přikládáte menší dávky častěji, ne jednu obrovskou. Příliš mnoho paliva najednou dusí oheň, tvoří kouř a dehet. Správně nastavený přísun vzduchu udrží plamen, ale neplýtvá teplem do komína. Když se kamna rozhoří, přivřete vzduch, dokud plamen nezůstane jasný a klidný. Pokud kouř z komína vidíte hustý a tmavý, něco není v pořádku – buď je dřevo mokré, nebo dostává málo vzduchu. Suché tvrdé dřevo, správně naštípané a uložené, se pozná podle toho, že komín kouří málo, kamna hřejí déle a popel je jemný, ne mazlavý.

Rošt musí v topeništi sedět pevně a vodorovně. Pokud je nakloněný nebo posunutý, palivo se hromadí na jedné straně, vzduch proudí jen částí plochy a druhá strana roštu se přehřívá. Při vkládání dřeva dávejte polena tak, aby neležela celou vahou na jedné lamele. Drobné dřevo a třísky sypané přímo na rošt ucpávají mezery nejrychleji. Lepší je nejprve položit větší polena a menší kusy přikládat mezi ně, ne nasypat všechno na jednu hromadu.

Začněte vlhkostí, protože ta ovlivní výsledek víc než druh. Čerstvé dřevo má kolem padesáti procent vody, použitelné je pod dvaceti. Vodu v palivu totiž nejdřív musíte odpařit a teprve pak se uvolňuje teplo. Mokré dřevo tedy hřeje málo, hodně kouří, usazuje dehet v komíně a zkracuje životnost kamen. Ideální je dřevo naštípat, uložit do vzdušného přístřešku a nechat dva roky odležet. Přikrývat ho plachtou až k zemi je častá chyba, protože se pod ní drží vlhko.

Největší rozdíl mezi příjemným večerem u kamen a neustálým přikládáním není v kotli, ale v tom, co do něj dáte. Tvrdé dřevo hoří pomaleji, ale vydá víc tepla na kilogram. Měkké dřevo chytne rychle, jenže ho spotřebujete dvakrát tolik. Rozhoduje proto nejen druh, ale i vlhkost a způsob, jakým dřevo skladujete.