Když válcový polštář nedrží tvar, nechte si ušít povlak na míru

Zcela zapomenout byste neměli ani na údržbu. Kobereček z předsíně si zaslouží vysát alespoň dvakrát týdně, a pokud je mokrý nebo zablácený, vyklepejte ho venku. Pryžové varianty jednoduše opláchněte hadicí a nechte uschnout. Textilní koberečky s gumovým podkladem nikdy nedávejte do sušičky – gumová vrstva se zdeformuje a kobereček se začne vlnit. Místo toho ho pověste přes zábradlí a nechte volně uschnout, klidně i přes noc.

Nakonec si povšimněte také certifikací a označení původu. České povlečení by mělo být opatřeno štítkem s údaji o výrobci a složení, ne jen obecnými frázemi jako „kvalitní materiál". Dobrým znamením je, pokud výrobce uvádí konkrétní hustotu tkaniny a typ vazby. Až budete příště vybírat, nenechte se zlákat jen vzorem nebo slevou. Věnujte pět minut kontrole etikety, přejíždějte prsty po látce a porovnejte povlečení mezi sebou. Právě pečlivý výběr se vám vrátí v podobě povlečení, které vám vydrží dlouhá léta.

Kruhové konce přišijte k obdélníkovému dílu. Nejprve si je přišpendlete lícem k líci, a to na čtyřech místech (horní, dolní, vlevo, vpravo). Pak je přišijte pomalým tempem a látku v průběhu šití lehce natahujte. Pokud se vám kruh zdá větší než obvod, nezoufejte – přebytek rovnoměrně rozložte. Po sešití okraje začistěte overlockem nebo cik-cak stehem, aby se látka netřepila. Důležité je také zkontrolovat, že jsou oba konce symetrické. Jinak bude povlak na jedné straně nadměrně nabraný a na druhé napnutý.

Válcový polštář je praktický pomocník při spaní na boku, při odpočinku zad nebo jako opora pod kolena. Bohužel, běžně dostupné povlaky mívají rozměry, které přesně nesedí. Výsledkem je látka, která se na polštáři kroutí, klouže, nebo naopak je příliš těsná a polštář se deformuje. Řešení je přitom jednoduché: nechat si povlak ušít na míru. Nemusíte být profík, stačí pár základních znalostí a trocha trpělivosti.

Kromě tepla hraje roli i větrání. Roztoči milují vlhkost nad padesát procent. Proto pravidelně větrejte ložnici, ideálně několikrát denně krátce a intenzivně – takzvaný průvan. Snižte vlhkost v místnosti také pomocí odvlhčovače, pokud máte dlouhodobě vlhké bydlení. Dbejte na to, aby vzduch mohl cirkulovat. Vyhněte se textilním přehozům, které zachycují prach. Místo nich volte hladké povrchy, které snadno otřete vlhkým hadříkem. Tím omezíte usazování roztočů na minimum.

Nejčastější chyba: bělidlo na všechny typy látek Když záclona zežloutne, sáhnete po chlorovém bělidle – a to je přesně ten okamžik, kdy se problém zhorší. Chlór naruší strukturu vláken, plátno zeslábne a po pár praních se objeví dírky. Místo toho použijte kyslíkové bělidlo, které je šetrnější, nebo si připravte roztok z citronové šťávy a studené vody. Namočte záclony na hodinu až dvě, pak je vyperte v pračce. Pro běžné praní volte tekutý prací prostředek bez optických zjasňovačů – ty zanechávají na látce povlak, který časem zešedne.

Bílé záclony dokážou rozjasnit celý pokoj, ale stačí pár špatných rozhodnutí při praní a místo svěží bělosti získáte zažloutlé, šedavé nebo dokonce natržené plátno. Nejčastější příčinou ztráty bělosti přitom není samotná špína, ale nesprávná teplota a agresivní chemie. Pokud chcete, aby záclony dlouho vypadaly jako nové, musíte začít u třídění a skončit u správného sušení.

Satén a směsi: kdy sáhnout po jednodušší variantě Satén má hladký, lesklý povrch, který vzniká hustou vazbou z jemných vláken. Je měkký na dotek a při správném použití působí elegantně. Ale pozor – na saténu jsou vidět otisky prstů, kapky vody i stopy po příborech. Pro slavnostní oběd s více chody je lepší zvolit satén s příměsí polyesteru, který zvýší odolnost proti skvrnám a usnadní praní. Čistý satén z viskózy nebo hedvábí je vhodný spíše na dekoraci než na běžné stolování.

Nejčastější chybou je spoléhat na označení „100% bavlna" a předpokládat, že to automaticky znamená vysokou kvalitu. Bavlna ale může být řídká, s nízkou hustotou nití, a takové povlečení se brzy vytahá, žmolí a ztratí tvar. Všímejte si proto údaje o hustotě tkaniny, která se udává v počtu nití na čtvereční palec. U českého povlečení se běžně pohybuje kolem 120 až 200 nití, kvalitnější kusy mají přes 200. Vyšší hustota znamená pevnější a hladší látku, která lépe drží tvar a déle vypadá jako nová.

Nejdříve si polštář pořádně změřte. Důležitý je obvod, nejen délka. Změřte průměr válce a vynásobte ho číslem pí (přibližně 3,14). K tomu přičtěte dva centimetry na volnost, aby se povlak dal snadno nasadit. Délka by měla odpovídat skutečné délce polštáře plus přídavek na švy a na oba konce. Pokud má polštář kulaté konce, počítejte s tím, že látka musí být dostatečně dlouhá, aby konce zakryla a vytvořila úhledný „prkýnkový" efekt. Typická chyba je měřit jen délku a průměr, ale zapomenout na to, že povlak se musí na polštář nasouvat.