Když večer skončí, dvě židle a stolek zmizí do skříně

Než lavici zaplníte, udělejte jednoduchý test: dejte dovnitř kus křídy a po dvou týdnech se na něj podívejte. Pokud rozpadá nebo je na něm vlhký povlak, prostor potřebuje lepší odvětrání. Teprve potom do něj nastěhujte trvanlivé věci. Textil, papír a cokoliv, co nesnáší mráz, noste na zimu domů – v úložné lavici na balkoně přežije jen to, co vydrží vlhko, chlad a občasné zatékání.

Odstranit značku po vrtání bez poškození laku je možné, ale chce to trpělivost a správný postup. Nejčastější chybou je snažit se značku sundat za sucha nebo silou. Tím se lak poškrábe a zůstane po ní matná mapa. Nejdřív zjisti, o jaký typ značky jde. Některé jsou papírové s lepidlem, jiné plastové s pěnovou podložkou. Podle toho volíš metodu.

Při montáži dodržte několik zásad. Svěrky utahujte rovnoměrně, ne jednu na maximum a druhou na půl. Mezi čelisti a profil vložte gumovou podložku, pokud není součástí balení – zabráníte poškrábání a zároveň zvýšíte tření. Šrouby na konzolách dotahujte momentem, který uvádí návod, ne „co ruka dá". Po prvním dni použití všechny spoje znovu překontrolujte, protože se materiál usadí. A hlavně: markýzu nikdy nenechávejte vytaženou, když odjíždíte na delší dobu nebo když předpověď hlásí nárazy větru.

Kam sestavu po večeru uklidit Složená sestava zabere půdorys přibližně 40 × 50 centimetrů a na výšku kolem 70 centimetrů. To se vejde do úzké skříně na chodbě, pod postel nebo do rohu balkonu za závěs. Pokud ji necháváte na balkoně, zajistěte ji proti větru – složené židle se při poryvu snadno rozvrátí. Osvědčuje se gumička nebo suchý zip přes obě židle i stolek. Na zimu sestavu přeneste dovnitř; hliník a lakovaná ocel přežijí mráz, ale dřevěné části a plastové spoje na balkoně praskají.

Třetí věc je materiál. Přírodní vlákna, jako je juta nebo sisal, vypadají dobře, ale na balkoně bez přístřešku rychle chytají plíseň. Polypropylenové koberce s krátkým vlasem snesou vodu lépe, ale i tak potřebují prostor pro odtok. Čtvrtá věc je samotná hrana balkonu. Pokud koberec přesahuje přes okraj, voda po něm stéká na fasádu a může poškodit omítku. Nechte vždy několik centimetrů odstupu od okraje a od stěny, aby vzduch mohl proudit.

Silný vítr působí jako páka. Čím delší rameno markýzy, tím větší síla jde do horního uchycení. U markýz delších než dva metry počítejte s tím, že výrobce obvykle doporučuje tři až čtyři upínací body místo dvou. Vynechání prostředního bodu je nejčastější chyba – látka se prohne, rám se zkroutí a krajní svěrky se vytrhnou jako první.

Pokud lavici stavíte sami, počítejte s tím, že úložný prostor musí být přístupný zepředu nebo shora, ale ne obojí zároveň – dvojí otevírání znamená víc spár a víc míst, kudy proniká voda. Dno vyskládejte do mírného spádu k odtokovým otvorům. Vnitřní stěny natřete barvou, která odpuzuje vodu, ale zůstává paropropustná; fólie natěsno přilepená na dřevo zadržuje vlhkost a způsobí hnilobu zevnitř. Mezi uložené věci dávejte dřevěné nebo plastové rošty, aby předměty nestály přímo na dně.

Běžná chyba je nechat sestavu přes den rozloženou. Na dvou metrech pak neprojdete k truhlíkům a při zalévání shodíte stolek. Druhá chyba je uklízet sestavu mokrou. Voda zůstane v závěsech a spojích, začne rezavět a příště se židle nesloží. Po každém večeru otřete rám hadrem, nechte spoj vyschnout a teprve pak složte. Pokud sestavu používáte denně, stačí jednou za měsíc promazat kloubové spoje kapkou oleje.

Sedák a víko jsou místo, kde se dělá nejvíc chyb. Tenká dřevotříska nasákne a nabobtná během jedné sezóny. Použijte vodovzdornou překližku, masiv s ochranným nátěrem nebo plastový profil s UV stabilizátory. Kovové části volte pozinkované nebo nerezové, šrouby z černé oceli zreziví do roka. Panty a úchytky namažte silikonovým tukem, který nesmrzne a nevyteče. Před zimou lavici vysušte, nechte víko otevřené a vložte dovnitř sáček s pohlcovačem vlhkosti.

Na dvou metrech nejde o pohodlí jako v jídelně, ale o to, že posezení zmizí během minuty. Kdo chce víc prostoru, ať zvolí jednu židli a stolek – dvě židle jsou maximum, ne pravidlo. Rozhodující je zkouška složení, ne rozměry v katalogu.

Začněte tím, že si sepíšete činnosti, které budete s produktem dělat pravidelně. Ne jednou za rok, ale skutečně několikrát týdně nebo denně. Právě frekvence používání rozhoduje o tom, zda se příplatek za vyšší verzi vrátí. Pokud nějakou funkci použijete jednou za měsíc, je levnější si na ni půjčit vybavení nebo si ji obstarat jinak. U mnoha výrobků platí, že vyšší verze přidává funkce, které běžný uživatel nikdy neotevře.