Když vodítko do města zvolíte špatně, pes tahá pořád
Důležité je také to, jak přepravku používáte. Když už ji potřebujete zavřít, nedělejte z toho drama. Zvedněte kočku klidně, vložte ji dovnitř a dvířka zavřete rychle, ale jemně. Vyhněte se hlasitému povzbuzování a intenzivnímu hlazení, které kočku jen víc rozruší. Pokud možno, nechte přepravku otevřenou i během cestování, pokud to bezpečnost dovolí – některé kočky se uklidní, když mohou vystrčit hlavu.
Pro pohyb v ulicích se osvědčuje délka mezi 1 a 1,5 metru. Kratší vedení drží psa u nohy, kde ho máte pod kontrolou, když jde kolem kočárku, koloběžky nebo cizího psa. Delší vodítko, třeba dvoumetrové, má smysl jen tam, kde není provoz a můžete psa nechat čmuchat. Pokud ho vezmete do centra, budete ho neustále namotávat na ruku nebo přešlapovat. To psa mate a tahání spíš posiluje, protože nikdy neví, kolik volnosti dostane.
S ohledem na údržbu vybírejte potah, který lze sundat a vyprat na šedesát stupňů. Pes, který spí stočený, tráví v pelíšku mnoho hodin denně a pot z tlapek, sliny i srst se usazují právě v okrajích. Zip nebo suchý zip musí být schovaný, aby se do něj pes nezachytil drápkem. Zároveň se vyhněte pelíškům s vnitřními dutinami a kapsami, do kterých se dostává vlhkost a vzniká plíseň.
Vyberte délku podle trasy, kterou chodíte nejčastěji. Na rušné ulice vezměte kratší, na klidné parky delší. Naučte psa na dvě jasné pozice: u nohy a volno. Vodítko pak bude nástroj, ne překážka. Když pes pochopí, co které nastavení znamená, přestane tahat i v prostředí, kde je hodně podnětů.
Typická chyba je používat přepravku jen jako prostředek k cestě a pak ji uklidit do sklepa nebo na balkon. Kočka tak nikdy nezíská pocit, že je to bezpečné místo. Další chybou je čistit přepravku agresivními prostředky s výraznou vůní. Kočka má mnohem citlivější čich než člověk a chemický zápach ji odradí. Stačí ji otřít vlhkým hadříkem a nechat vyvětrat. Stejně tak nepomáhá dávat do přepravky jídlo, které kočka běžně nedostává – může to vyvolat průjem nebo zvracení.
Mezi nejčastější chyby patří podávání kvásku současně s antibiotiky. Antibiotika usmrtí i prospěšné bakterie v kvásku, takže obojí ztrácí smysl. Mezi podáním nechte alespoň tříhodinový odstup. Další chybou je dávkování od oka – příliš mnoho kvásku nadýmá a může vyvolat průjem. Také nepoužívejte kvásek z pečiva, který obsahuje sůl, cukr nebo konzervanty. Domácí kvásek ze žitné mouky a vody je bezpečnější, ale i ten podávejte jen v malém množství.
Většina majitelů psů a koček řeší zuby, až když zvíře začne zapáchat z tlamy nebo přestane žrát. Do té doby se tváří, že ústní hygiena domácích mazlíčků je cosi nadstandardního. Není. Zubní kámen, zánět dásní a paradentóza patří k nejčastějším zdravotním problémům, které veterináři u psů a koček vidí. A téměř vždy se jim dalo předejít pravidelným čištěním.
Odčervení koček není jednorázová záležitost, kterou vyřešíte jednou za život. Frekvence závisí na tom, kde kočka žije, jestli chodí ven, jaké má stravovací návyky a zda je v domácnosti více zvířat. Univerzální rada „každé tři měsíce" platí jen pro část koček. Pro ostatní je potřeba plán upravit podle konkrétní situace.
Než kvásek podáte, nechte ho alespoň dvě hodiny při pokojové teplotě, aby se aktivoval. Studený kvásek z lednice může způsobit nadýmání. Pro psa o hmotnosti do deseti kilogramů použijte jednu čajovou lžičku, pro větší plemena jednu polévkovou lžíci. Kočkám stačí půl čajové lžičky, protože mají citlivější trávicí trakt. Kvásek nikdy nemíchejte do horkého jídla – teplota nad 40 °C zabije kvasinky i bakterie a výsledek bude zbytečný.
Před podáním tablety se vyplatí kočku zvážit. Dávkování se řídí hmotností a podáním „od oka" riskujete předávkování nebo naopak neúčinnou dávku. Tabletu lze rozdrtit a zamíchat do malého množství konzervy, ale jen pokud kočka sní celou porci. U koček, které jsou vybíravé nebo zvrací, použijte spot-on přípravek na kůži. Ten se aplikuje na kůži mezi lopatkami, nikdy ne na srst, kterou si kočka olíže.
Jak kvásek podávat a čeho se vyvarovat Nejlepší je vmíchat kvásek do malého množství vlhké stravy, kterou zvíře dobře zná. Pokud krmivo odmítá, zkuste kvásek podat samotný na prstu nebo v malé misce. Nikdy ho nenuťte do tlamy stříkačkou – hrozí vdechnutí a zápal plic. Po podání sledujte zvíře alespoň hodinu. Mírné nadýmání nebo říhání je normální, ale pokud se objeví neklid, slinění nebo opakované polykání, přestaňte kvásek používat.
Začít se má co nejdřív, ideálně už u štěněte nebo kotěte. Zvíře si musí na manipulaci v tlamě zvyknout postupně. Nejprve stačí prstem přejet po vnější straně zubů a dásní, klidně jen pár sekund. Teprve potom se přidá kartáček. Pro psa se hodí kartáček s dlouhou rukojetí a měkkými štětinami, pro kočku menší hlavička, která se vejde do tlamy. Zubní pasta musí být výhradně pro zvířata — lidská obsahuje fluoridy a xylitol, které jsou pro psy a kočky toxické.