Klidná túra se psem: co změníte na výcviku u vodítka

Při výběru turistických holí se většina lidí zaměří na barvu nebo značku. Mnohem důležitější jsou ale dva parametry: délka a materiál. Špatně zvolená délka způsobí bolesti zad i ramen, nevhodný materiál zase promění pohodlnou procházku v nošení zbytečné zátěže. Než sáhnete po první tyči, která vás zaujme, zjistěte si, k čemu ji budete používat a jaké máte tělesné proporce.

Když zmizí poslední turistická značka, většina lidí začne tápat. Přitom stačí změnit úhel pohledu: namísto hledání barevných pruhů na stromech se začněte orientovat podle tvarů krajiny. Základem je naučit se číst vrstevnice v mapě tak, abyste je uměli promítnout do skutečného reliéfu. Nejdřív si ale vždy zjistěte sever – podle slunce, hodinek, nebo stínu. Bez znalosti světových stran bude každá další technika jen hádáním.

Prvním krokem je okamžitě opustit nejexponovanější místa. Sestupte z hřebenů, vrcholů a skalních věží, dostaňte se z otevřených plání a vyhněte se osamělým stromům, stožárům a kovovým prvkům. Pokud jste na zajištěné cestě, pokračujte dál nebo se vraťte – ferraty a řetězy jsou za bouřky krajně riskantní, protože vedou elektrický výboj. Ideální je najít úkryt v hustém mlází, v lese s nízkou vegetací nebo v sedle pod vrcholem, ale nikdy ne v jeskyni či pod skalním převisem, kde hrozí zřícení.

Nejdůležitější rada na závěr: nikdy nevybírejte hole podle vzhledu nebo podle recenzí někoho jiného. Každý má jinou chůzi, jinou siluetu i jiné návyky. Vezměte si hole do ruky, projděte se s nimi po prodejně a zkuste přitom simulovat pohyb do kopce i z kopce. Pokud cítíte nepřirozený tlak na zápěstí nebo musíte nadměrně ohýbat lokty, je délka špatně. Správně zvolená hůl se stane přirozeným prodloužením vaší paže a vy na ni po pár kilometrech přestanete myslet úplně.

Pokud nemůžete sestoupit a bouřka je přímo nad vámi, zaujměte bezpečnostní polohu: dřepněte si na batoh nebo jiný izolační materiál, dejte nohy k sobě, obejměte kolena a hlavu skloňte co nejníže. Nesmíte si lehat, protože zvětšujete kontakt s povrchem. Rozkročte se co nejméně, abyste minimalizovali takzvané krokové napětí – to je rozdíl elektrického potenciálu mezi vašima nohama, který může vzniknout při úderu poblíž. Sundejte si batoh, pokud má kovovou konstrukci, a odložte všechny kovové předměty, včetně hole, cepínu nebo maček, nejméně pět metrů od sebe.

Nikdy nezapomínejte na vodítko a obojek s identifikačními známkami. Na túře se pes může snadno splašit – zvěř, cyklisté nebo jiní psi. Vodítko vám dá kontrolu v kritických situacích. Pokud jedete do neznámého terénu, zvažte i GPS lokátor, který vám pomůže psa najít, kdyby se ztratil. Reflexní prvky na oblečení nebo obojku jsou nutností, pokud se vracíte za šera.

Typickou chybou je používat při túře teleskopické vodítko nebo dlouhou šňůru. Umožní psovi obíhat do stran a tahat, čímž se učí opačnému návyku. Pokud potřebujete psovi dopřát více svobody, raději ho nechte na volno v bezpečné oblasti a vodítko používejte jen na úsecích, kde musí jít u nohy. Po túře doma výcvik nezanedbávejte – krátká pětiminutová lekce na zahradě udrží návyk živý. Důslednost je důležitější než délka tréninku.

Při výběru se zaměřte i na rukojeť a špičku. Korkové rukojeti sají pot a dobře padnou do ruky, ale rychleji se opotřebují. Plastové jsou odolnější, ale při delší chůzi kloužou a způsobují puchýře. Špička by měla být vyměnitelná, protože tvrdý hrot se na asfaltu rychle tupí a ztrácí přilnavost. Vždy si proto ověřte, jestli se k modelu dají dokoupit náhradní díly. Pokud plánujete chůzi ve sněhu nebo blátě, vyberte hole s talířkem, který zabrání zaboření.

Materiál rozhoduje o tom, jak se hole budou chovat v ruce a jak dlouho vydrží. Nejpoužívanější jsou hliníkové slitiny, které nabízejí dobrý poměr pevnosti a hmotnosti za rozumnou cenu. Jsou odolné proti ohnutí a odpustí i nešetrné zacházení. Pro běžné výlety po zpevněných cestách nebo mírnějším terénu jsou ideální volbou. Pokud chodíte jen občas a nechcete investovat do drahého vybavení, hliník splní účel bez zbytečných komplikací.

Co nesmí chybět v batohu, když jdete se psem do hor Kromě vody a jídla je důležitá lékárnička. Přibalte obvazy, dezinfekci a pinzetu – na tlapky psa číhá sklo, trny nebo kamínky. Pokud pes kulhá, ihned zastavte a prohlédněte mu polštářky. Vhodné jsou i speciální balzám na tlapky, který chrání před ostrými kameny a horkým povrchem. Naučte se, jak psovi ošetřit drobné ranky, a pokud nejste jistí, raději vyhledejte veterináře.

Uhlíková vlákna jsou lehčí a lépe tlumí vibrace, což oceníte při celodenních túrách po kamenitém povrchu. Mají ale jednu zásadní nevýhodu: při přetížení se mohou zlomit bez varování. Pro běžného turistu, který občas zakopne nebo se opře o hůl při přeskoku potoka, je proto uhlík riskantní volbou. Kompromis představuje kombinace obou materiálů, kdy jsou horní segmenty z uhlíku a spodní z hliníku. Tato konstrukce snižuje hmotnost, ale zachovává odolnost v nejvíce namáhané části.