Lezecká stěna vs. skála: co potřebujete na první výstup

Sušička a žehlička: dva největší nepřátel

Zakrytí řešte jen shora. Přes horní část hromady položte plachtu, vlnitý plech nebo starou fólii tak, aby přesahovala asi dvacet centimetrů na každou stranu. Boky nechte volné. Častou chybou je omotání celé hromady plachtou až k zemi – pod ní zůstane vlhko, dřevo začne plesnivět a může se objevit i dřevokazná houba. Plachta má chránit před deštěm a sněhem, ne před vzduchem.

K veterináři zajděte okamžitě, jakmile ucítíte trvalý zápach nebo uvidíte hnědý povlak. Pokud pes odmítá jíst, krvácí z dásní, má oteklou tvář nebo se mu viklá zub, nečekejte ani den. Veterinář provede vyšetření, případně rentgen, a doporučí čištění v celkové anestezii. Bez anestezie nelze kámen odstranit bezpečně a důkladně. Mnoho majitelů podceňuje, že zubní kámen není jen kosmetická vada – bakterie z něj putují do krve a zatěžují srdce, ledviny a játra. Proto je lepší řešit problém včas, dokud pes nemá bolesti a zuby drží.

Dalším faktorem je krmení a stav peří. Když slepice špatně snáší nebo má řídký trus, znečišťuje si peří i podestýlku a vlhkost se šíří. Krmivo s vysokým podílem soli nebo nekvalitní zbytky z kuchyně mohou průjem vyvolat. Podávejte vyváženou směs zrna, granulí a čerstvé zeleně, vodu měňte dvakrát denně. Pokud některá slepice kulhá nebo má na běháku zarudlé místo, okamžitě ji oddělte, prohlédněte a ošetřete. Včasný zásah zabrání tomu, aby se problém rozšířil na celé hejno.

Poslední věc, kterou lidé podceňují, je osvětlení. Tmavý kout vedle sprchy vypadá jako skládka, i když je v něm jen ručník. Malé světlo s krytím proti vodě nad policí nebo na protější stěně prostor opticky zvětší a zároveň zabrání tomu, abyste při hledání šamponu shodili půlku věcí na zem. Ať už zvolíte cokoli, držte se pravidla, že všechno, co v koupelně přidáte, musí jít snadno sundat a vyčistit. Šroubovaný nábytek je vždy lepší než nalepený a omyvatelný povrch je lepší než pěkný.

Jak se nenechat odradit a zbytečně se nezranit Nejčastější chyba začátečníků je přehnané očekávání. Nelezte hned nejtěžší cestu. Začněte na nejlehčích, označených barvou nebo číslem. Pokud vám to nejde, nesnažte se to silou přetlačit. Raději slezte a zkuste to znovu s lepší technikou. Důležité je dýchat a nepřetahovat svaly. Po prvním výstupu vás budou bolet ruce a nohy, to je normální. Druhý den si dejte pauzu.

Suchý povrch je důležitější než měkký Mnoho chovatelů řeší jen měkkost podestýlky a zapomíná na vlhkost. Slepice stojí na chodidlech celý den i noc, a pokud je povrch pod nimi vlhký, kůže maceruje, praská a otevírá cestu bakteriím. Proto kontrolujte nejen podestýlku v kurníku, ale i výběh. Bahnité zápraží před vchodem je častý zdroj problému. Vyskládejte ho štěrkem nebo pískem, případně zpevněte dlažebními kostkami. Před kurníkem udržujte suchý pruh, kam slepice našlapují nejčastěji.

Běhák neboli zánět šlach na spodní straně běháku vzniká téměř výhradně tam, kde slepice stojí na mokré, znečištěné nebo tvrdé podlaze. Nejde o nákazu, kterou by si ptáci předávali mezi sebou. Je to onemocnění z prostředí a zanedbané péče. Pokud se objeví otok a tmavý strup na běháku, už je pozdě na prevenci. Řešit se musí příčina, ne jen následek.

Co si vzít? Především lezecké boty, které si půjčíte v půjčovně přímo na stěně. Dále úvazek, jistící osmu a karabinu se zámkem. Pokud nemáte vlastní, půjčovna vám je zapůjčí. Oblečení by mělo být pohodlné a elastické, žádné džíny. Vezměte si láhev s vodou a malou svačinu. Nezapomeňte na magnézium v pytlíku – pomůže vám udržet suché ruce. Na nohy si vemte tenké ponožky nebo žádné, podle toho, co vám vyhovuje.

Prevence běháku není o jednom opatření, ale o každodenní kontrole. Ráno prohlédněte podestýlku, jestli není mokrá. Večer zkontrolujte, zda všechny slepice sedí na suchém místě. Jednou měsíčně prohmatejte běháky několika kusům, zda nejsou teplé nebo oteklé. Kdo tohle dělá pravidelně, nemusí řešit záněty a ztráty v hejnu. Suchá noha a čistá podestýlka jsou základ, od kterého se odvíjí všechno ostatní.

Další častá chyba je špatné jištění. Vždy se před lezením domluvte s jističem na povelích: „Lezu!", „Jistím!", „Dole!". Pokud jistíte vy, nikdy nepouštějte lano z ruky. Nechte si ukázat, jak se správně váže osma. Na stěně platí, že se nešplhá po laně, ale leze se po chytech. Nepoužívejte magnézium na celé ruce, stačí na prsty.

Odradit vás může i hluk, děti nebo fronta na cestu. Přijďte mimo špičku, ideálně dopoledne ve všední den. Pokud narazíte na někoho, kdo se vytahuje, ignorujte ho. Lezení je o radosti z pohybu, ne o soutěži. Po prvním dni si dejte dva dny volna a pak jděte znovu. Uvidíte, že to půjde lépe. Až budete mít jistotu, můžete zkusit venkovní skálu, ale vždy s někým zkušeným.