Linearita, která se rozpadne, když ji nikdo neuklidí
Nakonec zbavte předsíň předmětů, které tam nemají co dělat. Boty, tašky a klíče patří do uzavřených úložných prostor, ne na otevřené police. Každý předmět na očích ubírá prostor dvakrát: jednou fyzicky, podruhé tím, že vytváří dojem nepořádku. Pokud není kam uklízet, je lepší přidat jednu hlubokou skříňku vestavěnou do výklenku než tři otevřené věšáky. Malá předsíň není o tom, co do ní vejde, ale o tom, co v ní zůstane vidět.
Zasklení lodžie ovlivní světlo v bytě, tepelnou pohodu i to, jak prostor skutečně využijete. Rozhodnutí se nedělá podle katalogu, ale podle stavu konstrukce, orientace lodžie a toho, co od ní čekáte. Než začnete cokoli objednávat, projděte si pět oblastí, ve kterých lidé nejčastěji chybují.
Nácvik jízdy bez přídavných koleček nezačíná v momentě, kdy kolečka odšroubujete. Začíná mnohem dřív – tím, že dítě zvládne kolo samo držet, brzdit a zastavit. Pokud přeskočíte tuto fázi, první jízda se zvrhne v paniku a dítě ztratí chuť. Nejdřív tedy nechte kolo na kolečkách, ale snižte sedlo tak, aby dítě dosáhlo oběma nohama na zem. Ať se odráží, učí se rovnováhu a hlavně zjišťuje, že pád se dá zachytit nohama.
Nejčastější chybou je snažit se halový jev vyfotografovat širokoúhlým objektivem. Prstenec o poloměru dvaadvaceti stupňů se do záběru sice vejde, ale detaily se ztratí. Mnohem lepší je použít delší ohnisko a zachytit jen část oblouku. Pomůže i ruka nebo sloup před objektivem, který cloní přímé slunce. Nikdy ale nekoukejte do Slunce bez filtru, a to ani při hledání halového jevu.
Mnoho pacientů se ptá jen na cenu samotného aparátu a zapomíná, že do rozpočtu patří i vstupní vyšetření, stomatologické ošetření před nasazením, případné extrakce, retenční fáze po sundání rovnátek a pravidelné kontroly. Právě retence bývá podceňovaná: drátěná nebo snímatelná retence není volitelný doplněk, ale podmínka toho, aby se výsledek nevrátil zpět. Některé ordinace ji mají v ceně, jiné účtují zvlášť, a to je třeba si vyjasnit dopředu.
Typická chyba je rebase přes příliš mnoho commitů. Čím delší větev, tím větší šance, že se konflikty budou opakovat v každém kroku. Řešení je průběžně rebasovat proti hlavní větvi, ne jednou za měsíc. Další častá chyba je sloučení dvou nesouvisejících změn do jednoho commitu. Pak při rebase nevíte, kterou část konfliktu vlastně řešíte. Rozdělte práci na menší commity podle logických celků, i když to znamená více commitů.
Pro tým je užitečné nastavit si sdílený standard v konfiguraci. Například pull.rebase=true zařídí, že git pull provede rebase místo merge. Ale pozor: toto nastavení dává smysl jen tam, kde se všichni drží stejných pravidel. V týmu, kde část lidí používá merge a část rebase, vzniká zmatek. Domluvte se na jednom postupu a ten dodržujte.
Důležitá je i úklidová fáze. Po rebase použijte git log --oneline --graph, abyste viděli, zda je historie opravdu lineární. Pokud se v ní objevil merge commit, něco jste sloučili místo rebase. Zkontrolujte také, zda se nezměnil hash commitů, které už měly být veřejné. Když ano, ostatní musí své větve přenastavit, což je přesně ten stav, kterému se chcete vyhnout.
Jak rebase skutečně provádět Než začnete, aktualizujte si hlavní větev a vytvořte si záložní větev: git branch puvodni-stav. Teprve pak spusťte git rebase hlavni. Když narazíte na konflikt, Git vás zastaví. Vyřešte ho, přidejte soubory přes git add a pokračujte pomocí git rebase --continue. Když si nejste jistí, použijte git rebase --abort a vraťte se do původního stavu. Nikdy nezkoušejte rebase „naslepo" na větvi, kterou už máte odeslanou do sdíleného repozitáře.
Poslední věc: nikdy nepřepisujte historii na větvi, ze které už někdo vycházel. Pokud si nejste jistí, raději použijte běžný merge commit. Lineární historie je příjemná, ale ne za cenu rozbité práce kolegů.
Základem je rozlišení dvou typů větví. Větev, kterou máte jen lokálně, můžete rebasovat kolikrát chcete. Větev, kterou už někdo stáhl, se stává veřejnou a její přepis znamená, že kolegům přestane fungovat fast-forward. Proto si v týmu napište jednoduché pravidlo: lokální větev rebasujte, veřejnou slučujte. Pokud chcete rovnou historii i na hlavní větvi, použijte rebase před tím, než ji poprvé odešlete, ne po tom.
Historie bez merge commitů vypadá na první pohled elegantně: rovná linie commitů, snadný rebase, žádné křížení. Jenže právě tady vzniká past, na kterou většina týmů doplatí. Když se rebase používá bez pravidel, přepíšete cizí práci, rozbijete sdílené větve a za týden strávíte celý den opravami. Klíčem není nástroj, ale dohoda, kdo a kdy smí historii přepisovat.