Misky proti žrádlu pro psy: častá chyba, která kazí celý efekt

Kartáčování by mělo být pro kočku příjemným rituálem, ne bojem. Vytvořte si klidné místo, kde vás nikdo nebude rušit, a kočku k péči přivykněte postupně. Pokud začínáte s kotětem, stačí pár minut denně a vždy zakončete pamlskem. U dospělé kočky, která kartáčování nesnáší, zkuste ji zamotat do ručníku tak, aby zůstala volná hlava a jedna tlapka. Pak můžete v klidu pročesat tělo a kočka se cítí v bezpečí.

Pravidelné kartáčování není jen o kráse srsti. Odstraňujete tak odumřelé chlupy, které by kočka jinak spolykala při čištění, a tím zabráníte tvorbě nepříjemných chlupových koulí v žaludku. Zároveň si při kartáčování všimnete případných kožních problémů, parazitů nebo ran. Pokud budete kartáčovat správně a pravidelně, srst zůstane lesklá, bez zacuchání a kočka bude spokojená.

Psi, kteří spí stočení do klubíčka, mají specifické potřeby. Tato poloha, kdy pes tiskne nohy k tělu a hlavu k ocasu, je přirozená a pomáhá udržet teplo. Při výběru pelíšku je proto zásadní myslet na to, aby měl pes dostatečnou oporu pro záda a zároveň se cítil bezpečně. Nejdříve změřte psa v této pozici – vzdálenost od temene hlavy po kořen ocasu, nikoli délku nataženého těla. Pokud pelíšek vyberete příliš velký, pes se v něm stočí jen do rohu a zbytek zůstane nevyužitý, což vede k plýtvání místem i penězi.

Dlouhosrstá kočka je krásná, ale její srst vyžaduje pravidelnou péči. Pokud kartáčování podceníte, čekají vás zacuchané chomáče, které se už nedají rozčesat. Základním pravidlem je kartáčovat alespoň třikrát týdně, ideálně denně. Nejdůležitější je správná technika: srst rozdělte na prameny a pročesávejte od konečků směrem ke kůži. Nikdy nezačínejte u kořínků, jinak taháte za kůži a kočka začne kartáč nesnášet.

Nakonec sledujte chování psa po koupi. Pokud se do pelíšku nastěhuje alespoň na polovinu dne, je to dobrá zpráva. Pokud se mu vyhýbá, pravděpodobně mu nevyhovuje tvar nebo materiál. Nebojte se pelíšek vrátit nebo vyměnit, dokud je to možné. A pamatujte: pes stočený do klubíčka spí lépe v pelíšku, který je o něco menší, ale útulný, než v obřím prostoru, kde se cítí ztracený. Přizpůsobte výběr jeho přirozeným návykům a spánek bude kvalitnější.

Častým problémem je, že majitelé volají štěně pouze tehdy, když je to pro ně samotné důležité. Přivolání nesmí být nikdy spojeno s negativním zážitkem – ani s koupáním, ani s drápáním tlapek. Pokud potřebujete štěně umýt, jděte pro něj a odneste ho, ale nepoužívejte povel „ke mně" pro něco nepříjemného. Stejně tak se vyhněte trestům po příchodu, i když přišlo pozdě. Jediné, co tím dosáhnete, je, že příště nepřijde vůbec.

Když štěně na zahradě přestane reagovat na přivolání, většina chovatelů začne zvyšovat hlas nebo opakovat povel. To je první chyba. Pes se učí, že povel nemusí znamenat nic důležitého, a zahrada se pro něj stává místem, kde platí jiná pravidla než v bytě. Základem je změnit přístup: místo kárání vsaďte na jasnou komunikaci a motivaci, která překoná i pach králíka nebo zvuk sousedovy sekačky.

Důležité je také sledovat čerstvost. Skladováním v lednici, na světle nebo při vyšší teplotě se obsah vitamínů postupně snižuje. Nakupujte menší množství častěji, a pokud to jde, volte sezónní a lokální plodiny. Mražená zelenina je překvapivě dobrou volbou, protože se zpracovává krátce po sklizni, ale pozor na to, že po rozmrazení by se neměla znovu zmrazovat, jinak ztratí většinu hodnot.

Častou chybou je koupit pelíšek, který se zdá dostatečně velký, ale po stočení psa je vnitřní prostor příliš malý. Před nákupem si změřte psa a přičtěte asi 10–15 centimetrů na volnost. Pokud pes rád spí s hlavou na okraji, vyberte vyšší okraj, který mu umožní pohodlně si opřít hlavu. Naopak pro psy, kteří se stáčejí do úplného klubíčka, je vhodný pelíšek s nižším okrajem, aby měli dostatek prostoru pro ocas. Vždy si ověřte, že pelíšek má protiskluzovou podložku, jinak se bude po podlaze posouvat a pes se neusadí.

Pro dlouhosrsté kočky se nejlépe hodí hřeben s dlouhými, hustými zuby a kovové kartáče s jemnými štětinami. Vyhněte se obyčejným plastovým hřebenům, které se lámou a srst elektrizují. Před samotným kartáčováním projeďte srst prsty, abyste odhalili případné chuchvalce. Pokud objevíte zacuchané místo, nerozčesávejte ho nasucho – nejprve ho nastříkejte speciálním rozčesávacím sprejem nebo vodou s trochou kondicionéru. Pak chomáč jemně rozdělte prsty a teprve poté pročesejte.

Jak správně pracovat s vodítkem při výcviku Samotný výcvik začněte doma, ne na rušné ulici. Nacvičte si, že pes chodí u nohy bez tahání, a odměňujte ho pamlskem nebo hračkou pokaždé, když je vodítko volné. Jakmile pes zatáhne, okamžitě zastavte. Nepovolte ani o krok, dokud se nevrátí k vaší noze. Tento postup opakujte i na procházce – může to trvat dvacet minut, než ujdete sto metrů, ale to je v pořádku. Důležité je, aby pes pochopil, že tahání nikam nevede a že klidná chůze znamená pohyb vpřed.