Otevřený regál místo skříně: co získáte a co ztratíte
Pro čtyřnohé křeslo platí jednoduché pravidlo: podložte vždy tu nohu, která je výš, ne tu, která se zdá níž. Zní to proti intuici, ale funguje to lépe, protože křeslo se nepřeklápí dopředu. Použijte pevný, nestlačitelný materiál — tvrdou pryž, dřevěný klínek nebo kovovou podložku. Koberec, filc nebo korek se po pár týdnech zmáčknou a sklon se vrátí. Tloušťku volte po milimetrech a po každé úpravě zkontrolujte vodováhou, zda jsou všechny nohy v kontaktu. Pokud potřebujete vyrovnat více než dva centimetry, je lepší řešit podlahu nebo křeslo vyměnit, protože vysoký klín se snadno vysune.
Když se kruh už vytvoř
Hromada knih na zemi vzniká většinou plíživě. Nejprve položíte jednu knihu vedle postele, protože ji ještě čtete. Pak přidáte dvě, které jste dostali darem, a než se nadějete, máte na podlaze vrstvu, o kterou zakopáváte. Není to otázka lenosti, ale chybějícího systému. Knihy nemají kam jinam jít, tak zůstávají tam, kde je zrovna odložíte.
Jak třídit a kdy vybír
Praktický postup při nastavení: sedněte si tak, jako byste chtěli usnout, ne jako byste chtěli sedět rovně. Hlavu nechte volně klesnout do strany, ať se opěra ozve. Potom zkuste zvednout bradu a předklonit hlavu — opěra by vás měla přirozeně vrátit zpět, ne vás tlačit do krajní polohy. Pokud se hlava vrací sama, nastavení sedí. Když se musíte do opěry aktivně tlačit, je moc vysoko nebo moc vzadu.
Nakonec si nastavte jednoduché pravidlo pro budoucnost: každá nová kniha musí mít předem určené místo, kam patří. Když ho nemá, nemá se co stěhovat na zem. A pokud už hromada vznikne, řešte ji okamžitě, dokud je malá. Pár minut každý týden je lepší než celodenní úklid jednou za rok. Knihy mají sloužit ke čtení, ne k tomu, abyste přes ně přeskakovali.
Rozhodnutí mezi otevřeným regálem a uzavřenou knihovnou není otázkou vkusu, ale toho, jak v bytě skutečně žijete. Uzavřená knihovna skryje všechno – knihy, desky, šanony, krabice s kabely i nepořádek, který vzniká, když se něco hledá. Otevřený regál naopak vše vystaví na odiv. První krok je proto upřímná inventura: spočítejte, kolik předmětů potřebujete uložit, kolik z nich je vizuálně přijatelných a kolik jich chcete mít po ruce denně. Teprve pak má smysl řešit, co kam postavit.
Kam s knihami, které chcete mít po ruce Knihy, které skutečně čtete, potřebují vlastní místo. Nestačí je poskládat na zem vedle sebe. Pořiďte si malý stojan, nízkou polici nebo bednu, která se vejde vedle křesla či postele. Důležité je, aby místo bylo pevně dané a mělo omezenou kapacitu. Jakmile se naplní, je to signál, že některou z knih už nečtete a má putovat jinam. Stejně tak si určete, kolik knih smí ležet na nočním stolku – obvykle stačí dvě až tři.
U přečtených knih, které si chcete nechat, platí jedno pravidlo: musí mít své místo v polici. Pokud je police plná, něco jiného musí odejít. Než začnete kupovat nové regály, projděte ty stávající a vytřiďte knihy, které jste neotevřeli několik let. Není to ztráta, je to uvolnění prostoru. Typickou chybou je nechat si knihu jen proto, že byla drahá nebo že ji „jednou" budete potřebovat. Cena ani vzpomínka na ni nestačí jako důvod, proč zabírá místo.
Prvním krokem je přestat hromadu vnímat jako jeden celek. Rozdělte ji na tři části: knihy, které právě čtete, knihy, které jste přečetli a chcete si je nechat, a knihy, které už nepotřebujete. Pracujte s hromadou po menších dávkách, například po deseti kusech. U každé knihy se rozhodněte do pěti vteřin. Pokud váháte, patří do kategorie „možná", kterou později projdete znovu. Tím zabráníte tomu, že u jedné knihy strávíte půl hodiny vzpomínáním.
Knihy, které už nechcete, neodkládejte do krabic na chodbu. Ty se často vrátí zpět na hromadu. Rozhodněte se hned: darovat, prodat nebo odnést do veřejné knihovny či na místo, kde je přijmou. Pokud si nejste jistí, dejte je do jedné krabice s datem. Když ji do půl roku neotevřete, krabice může odejít bez dalšího zkoumání. Tím se zbavíte rozhodovací únavy a hromada se už nevrátí.