Pexeso z listí: chyba, která zničí hru během chvíle

Sbírání listí na pexeso vypadá jako snadná podzimní aktivita. Právě v tom je ale největší past. Většina lidí nasbírá padesát listů, doma je zmáčkne mezi knihy a druhý den zjistí, že se rozpadají, kroutí nebo plesniví. Přitom stačí pár jednoduchých kroků a hra vydrží celé odpoledne i déle.

Nakonec se nebojte hru úplně opustit a vrátit se k ní za týden. Děti potřebují střídat činnosti stejně jako dospělí. Když schovávanou na chvíli vytlačí jiná hra, nebude to ztráta. Naopak – až ji znovu navrhnou, budete mít připravené varianty a ony budou mít chuť hrát. A to je přesně ten stav, kdy schovávaná znovu funguje.

Největší chyba je lepit vše vteřiňákem. Ten se vsákne do přírodnin, zanechá bílé stopy a spoj je křehký. Na kaštany a šišky stačí tavná pistole nebo obyčejné lepidlo na papír, pokud je povrch suchý. Špejle a párátka drží lépe než provázek, ale u malých dětí hrozí píchnutí. Hlídejte, aby dítě nestrčilo špejli do pusy. Plody je nutné před tvořením omýt jen tehdy, jsou-li od bláta; mokré je vždy osušte hadříkem.

Nakonec si dejte pozor na to, abyste šifru nepředávali dítěti hotovou, ale společně ji vytvořili. Dítě tak lépe pochopí princip. Můžete mu říct: „Vymysli zprávu a zašifruj ji pro mě." Tím se učí obě strany. Pokud dítěti šifra nejde, zkuste jiný typ. Ne každému sedne čísla nebo posun. Někdo má rád obrázky, jiný zase luštění přes zrcadlo. Hlavní je trpělivost a radost z objevu.

Na lepení používejte tavnou pistoli jen vy, ne děti. Šišky, žaludy a kameny drží nejlépe na univerzálním lepidle, ale chvíli trvá, než zaschne. Menší děti zvládnou lepení tyčinkovým lepidlem na papír, ale u těžších přírodnin je bude potřeba podržet. Typická chyba: příliš mnoho lepidla. Stačí malá kapka, jinak se materiál rozmočí a odpadne.

U všech šifer platí, že dítěti musíte dát jasná pravidla a jeden vzorový příklad. Pokud dítě udělá chybu, neopravujte ho hned. Nechte ho, ať přijde na to samo, nebo mu dejte nápovědu formou otázky: „Co myslíš, že by to mohlo být za písmeno?" Důležité je, aby šifra nebyla příliš dlouhá. První zpráva by měla mít maximálně tři až čtyři slova. Když dítě uspěje, pochvalte ho a nabídněte složitější variantu. Nikdy nepoužívejte šifru jako test nebo zkoušení. Je to hra, ne školní úloha.

Když se karty lepí na sebe, hra končí dřív než zač

Jak na to, aby šifra nebyla jen nudné počítání Dalším typem je čtení pozpátku. Napíšete slovo obráceně, například „AMAM" místo „MÁMA". Dítě musí slovo přečíst zleva doprava, ale uvědomit si, že je převrácené. Vysvětlete to tak, že si může slovo nejprve přepsat na papír a pak ho zkusit přečíst. U předškoláků je lepší použít obrázky místo písmen. Například místo slova slunce nakreslíte slunce a dítě hledá první písmeno. Tím se učí zvuková stavba slova. Pozor na to, že některé děti ještě neumí číst, takže šifra musí být vizuální.

Šifra je pro dítě hra, ve které musí objevit skrytou zprávu. Pokud ji vysvětlíte špatně, dítě ztratí nit a přestane ho to bavit. Proto je důležité začít jednoduchými typy a postupovat po malých krocích. Nejprve si ujasněte, co chcete, aby se dítě naučilo: jestli jde o procvičení pozornosti, logiky, nebo třeba znalosti písmen. Podle toho vyberte šifru.

Nejjednodušší je záměna písmen za čísla. Například A=1, B=2, C=3. Dítě dostane řadu čísel a přepisuje je na písmena. Vysvětlení je snadné: „Každé písmeno má své číslo, tvým úkolem je najít, které to je." Na začátek použijte krátká slova, třeba MÁMA nebo PES. Vyhněte se dlouhým slovům s diakritikou, která děti pletou. Typická chyba je, že dospělý zapomene říct, od kolika do kolika čísla jdou, nebo jestli se počítá od nuly. Dítě pak tápe a ztrácí motivaci.

Mezi oblíbené patří také šifra, kde každé písmeno posunete o určitý počet míst v abecedě. Třeba o dvě místa dopředu: A se změní na C, B na D. Vysvětlení: „Písmena se posunula, musíš je vrátit zpátky." Tento typ je vhodný pro děti, které už znají abecedu. Udělejte nejprve jednoduchý příklad společně a teprve pak nechte dítě pracovat samostatně. Častá chyba je, že dospělý zvolí příliš velký posun, například o deset míst, a dítě se v tom ztratí. Začněte od jedničky nebo dvojky.