Procházka novoměstskými funkcionalistickými skvosty: od hudby k obchodnímu domu

Klíčové je také znát souvislosti – nechoďte jen tak bez přípravy. Nejprve si zjistěte, jaké architekty stavby navrhli a proč byla umístěna právě sem. Ušetříte si tím zklamání z toho, že vám něco unikne. Častým nešvarem návštěvníků je přesun od jednoho objektu k druhému bez porozumění kontextu. Zkuste opačný postup: vyberte si třeba dvě až tři stavby a dejte si na jejich prohlídku celé odpoledne. Všímejte si přechodů mezi světlem a stínem, které architekti záměrně modelovali. A pokud máte čas, projděte si okolní ulice, kde najdete menší, ale o to originálnější ukázky funkcionalismu – činžovní domy s plochými střechami a pásovými okny.

Kdy houbu vyměnit a jak poznat, že už neplní svou funkci Houba má omezenou životnost. Po několika měsících se její póry ucpou jemnými částicemi, které nejdou dokonale vyplavit. Materiál ztrácí pružnost, začne se rozpadat nebo se na něm tvoří sliz. Pokud si všimnete, že se voda ve filtru hůře pohybuje, nebo že houba po zmáčknutí zůstane stlačená, je čas na výměnu. Starou houbu ale nevyhazujte bez náhrady – novou houbu vkládejte do filtru alespoň dva týdny před tím, než starou odstraníte. Během té doby se na novém materiálu usadí potřebné bakterie.

Další pastí je nákup nových úložných boxů a polic, abyste si „uklidili". Jenže místo úklidu přidáváte další věci a často i nové starosti. Mnohem efektivnější je nejdřív vytřídit a až poté se rozhodnout, zda nějaké úložné řešení vůbec potřebujete. Často zjistíte, že po vyřazení přebytků máte dost místa v tom, co už doma máte. Skříň, komoda nebo police, které jste chtěli vyhodit, najednou slouží dobře, jen jsou správně využívané.

Na co se zaměřit při procházce k Paláci Když budete pokračovat dál, dostanete se k impozantním obchodním palácům, které reprezentují vrchol funkcionalismu v centru města. Nejdůležitější je vnímat, jak budovy reagují na své okolí. Například nárožní řešení s jemným zaoblením není náhodné – vychází z dopravních a pohledových os. Při fotografování se vyvarujte časté chyby: nezáběrujte pouze celý dům, ale i detaily jako zábradlí schodišť nebo prosklené přízemí, které bylo v té době revoluční. Tyto prvky vám prozradí víc než celková silueta. A pozor na jedno úskalí: mnoho budov prošlo rekonstrukcí, takže současné interiéry už nemusí odpovídat původnímu stavu. Všímejte si proto hlavně exteriérů a veřejně přístupných pasáží.

Největší pozornost ale věnujte hlavnímu sálu. Zkuste si sednout do různých částí hlediště a pozorujte, jak se mění akustika a perspektiva plátna. Z architektonického hlediska byla prvorepubliková kina stavěna s důrazem na to, aby každé místo mělo dobrý výhled. Přesto dnes mnohé z nich prošly úpravami, které původní proporce narušily. Typickým problémem je instalace moderních sedaček, které jsou vyšší a blokují výhled menším divákům. Pokud tedy chcete zažít původní atmosféru, vybírejte místa spíše v předních řadách balkonu, kde je sklon strmější a výhled se blíží tomu, jaký architekt zamýšlel.

Začněte u domu, který nese jméno slavné pěvkyně Emy Destinnové. Najdete ho na rohu ulic, kde se prolíná běžný městský život s odkazem první republiky. Při prohlídce si dejte pozor na typický prvek tehdejších staveb – takzvaná „okna do zahrady", která mají za úkol maximálně prosvětlit interiér. Častým omylem je domnívat se, že funkcionalistické stavby jsou nudné kvůli své strohosti. Opak je pravdou: stačí vzhlédnout k římsám a zábradlím, kde najdete jemné, byť minimalistické dekorace. Pokud si nejste jisti, co přesně sledovat, zaměřte se na vstupní dveře a kliky – kovové detaily jsou otiskem doby, kdy řemeslo bylo na vrcholu.

Když vstoupíte do sálu prvorepublikového kina, nejde jen o to, kde začíná projekce. Architektura těchto budov byla navržena jako promyšlený přechod z rušné ulice do světa iluze. Všímejte si proto detailů, které by vám při běžném shlédnutí filmu unikly. Začněte vstupní halou – její výška a materiály nebyly náhodné. Mramor, mosaz a tlumené osvětlení měly navodit pocit slavnostnosti. Praktická rada: při návštěvě si dejte záležet na tom, abyste dorazili o čtvrt hodiny dříve. Ne kvůli frontě, ale kvůli tomu, abyste stihli vnímat prostor, který se s přibývajícími diváky mění. Častou chybou je spěchat přímo do sálu a ignorovat lobby, kde se často ukrývají původní fresky nebo štuková výzdoba.

Základem je čtení symbolů na štítcích. Vypadají jako univerzální jazyk, ale málokdo jim věnuje pozornost. Tři tečky v kyblíku znamenají teplotu praní, přeškrtnutý trojúhelník zase zákaz bělidel. Pokud si nejste jistí, perte na nižší teplotu, než je uvedeno – vlnu a kašmír klidně na 30 stupňů, bavlnu na 40. Vyšší teplota sice odstraní skvrny, ale zároveň ničí vlákna a způsobuje žmolkování.