Provence v paneláku: Jak vnést levandulové pole do bytu 3 1

A na závěr praktická rada, kterou mi potvrdí každý řemeslník. Než začnete shánět nábytek, udělejte si přesný nákres místnosti s okny, dveřmi a radiátory. Na papír zakreslete i směr otevírání dveří. Nic není horší, než když click-clack mechanismus naráží do kliky. A hlavně: neházejte flintu do žita. Jak navrhnout malý obývací pokoj se naučíte hlavně tak, že uděláte pár chyb a poučíte se z nich. Můj vlastní první obývák měl pohovku, která byla o pět centimetrů delší než výklenek. Musel jsem ji vrátit. Dnes už vím, že metr je nejlepší přítel každého interiérového nadšence. Věřte procesu, měřte, ptejte se a nebojte se experimento


Největší omyl začátečníků je myslet si, že podlaha je jen technická záležitost. Když jsem viděl byt designérky Jany, pochopil jsem, že podlaha je hlavní dramatický prvek. Měla obývák s tmavou, téměř černou plovoucí podlahou a na ní pastelově růžový koberec s geometrickým vzorem. Celé to působilo luxusně, přitom to byl levný laminát. Klíč byl v kontrastu. Světlé stěny a tmavá podlaha opticky zvětšují prostor. Naopak pokud máte malý byt a zvolíte světlou podlahu, musíte mít na stěnách výraznou barvu, jinak místnost působí sterilně. A co teprve, když máte v místnosti rozkládací pohovku s velvet upholstery. Samet odráží světlo úplně jinak než len, a proto podlaha pod ním musí mít neutrální tón. Žádné výrazné dřevěné kresby, které by s látkou bojov


Moje první setkání s provensálským stylem bylo v malém bytě po babičce. Místnost s prošlapaným parketem a okny do špinavé ulice najednou prozářila kombinace vybledlé levandule a krémově bílé. Pamatuju si, jak jsem tehdy řešila zásadní problém: kam s hosty, když máte jen dvaadvacet metrů čtverečních? Tehdy mi došlo, že provence style interiors nejsou jen o krajkách a sušených bylinkách, ale především o chytrém využití každého centimetru. Když nemůžete mít venkovský dům, přenesete si alespoň kousek jeho duše dovnitř. Základem je přitom schovat všechno, co nechcete vidět, za dveře nebo do zásuvek. Skříň s hladkými čelními panely v barvě slonové kosti pohltí nejen oblečení, ale i tu starou žehlicí desku, kterou nemáte kam dát. Provensálský styl totiž miluje vzdušnost a klid, ne hromady vě


První kámen úrazu je prakticky všude: žádné úložné prostory. Když toužíte po vzdušném boho vzhledu, potřebujete hodně polštářů, dek a textilií. Kde je ale schováte, když nemáte komoru? Zjistila jsem, že základem je chytrý nábytek, který dělá víc než jednu věc. Místo klasické postele vsaďte na postel s úložným prostorem pod matrací. Vejde se tam celá zimní výbava nebo polštáře, které přes den jen překážejí. A pokud máte opravdu málo místa, uvažujte o variantě, kde je matrace přímo na zemi na paletách – stačí pod ně nainstalovat kolečka a máte přístup ke skryté ka


V jedné z málo známých fází mého experimentování s provence style interiors jsem narazila na problém s takzvaným click-clack mechanismem. Známá měla malý obývák a chtěla tam mít křeslo, které se na noc změní v lůžko. Koupila levný model z hobby marketu a první rok byl zázrak. Jenže pak mechanismus začal vrzat a hlavně se pod tíhou člověka postupně prohýbat. Vyřešili jsme to koupí solidnějšího křesla, kde click-klack funguje na dvou ocelových tyčích a pod sedákem je skutečná matrace o tloušťce dvanáct centimetrů, ne jen nějaká pěnová guma. Dřevěný rám jsme přetřeli vápenným nátěrem do světle šedé a potah jsme zvolili len s příměsí lnu. Teď to vypadá, jako by křeslo stálo v domě u Aix-en-Provence odjakživa, přitom je to jen chytrý kus nábytku do bytu 2


Velkým tématem je u rodinného domu s dětmi také ložnice. Klasická postel s nočním stolkem je krásná, ale praxe ukazuje, že pod postelí se nekontrolovaně hromadí prach a ztracené ponožky. Proto jsme před dvěma lety pořídili bed with storage – tedy postel s výsuvnými šuplíky pod celou plochou. Už nikdy nemusíte řešit, kam s náhradní peřinou, polštáři nebo zimními svetery. Je to geniální, zvlášť když máte malý pokoj a skříň už praská ve švech. Dbejte ale na to, aby šuplíky měly kovová vedení a tiché dovírání – v noci vzbudíte celou domácnost, když budete lovit pyžamo. A co matrace? Pokud máte hyperaktivní dítě, které se v noci točí jako větrník, sáhněte po pružnějším foam mattress o tloušťce aspoň 16 cm. U měkkých pružin se děti probouzejí častěji a vy pak vypadáte jako zombie. Tvrdší pěna drží tvar a dítě se neprobudí ani při tom, když mu sourozenec leze přes hl


Materiály jsou druhá polovina úspěchu. Když jsem zařizovala náš obývák, toužila jsem po sametové sedačce. Kamarádka mě varovala, že je to hazard s malými dětmi. Nakonec jsem ji koupila, ale s vědomím, že jde o moderní velvet upholstery s ochranným nástřikem. Výsledek? Káva se vsákne do utěrky dřív, než se vsákne do látky. Dětské prstíky od čokolády jdou setřít vlhkým hadříkem. A ten hebký povrch je příjemný na dotek, když si večer lehnete s knížkou. Samozřejmě, pokud máte batole ve fázi, kdy všechno kouše, raději pořiďte pratelný potah. Ale jinak má samet obrovskou výhodu – netrhá se tak snadno jako len a nejsou na něm vidět fleky jako na bavlně. Stačí jednou týdně vysát kartáčovým nástavcem a je to. Nikdo nepozná, že u vás doma bydlí dvě malé bes