První výstup na kovových stupačkách: co se stane, když podceníte jištění

Začněte na krátké trati s mírným sklonem. Ideální je úsek, kde dojezdová rychlost není vysoká a kde máte dostatek prostoru pro případné přetažení. Před prvním pokusem si několikrát projeďte celou trať bez brzdění, abyste získali cit pro délku lana a chování kladky. Sledujte, kde přesně začíná cílový úsek, kde je umístěn doraz a jak rychle se blížíte k jeho konci. Teprve poté začněte s pomalým přidáváním brzdného tlaku.

Adrenalinové sporty, ať už jde o horolezectví, trail running, nebo freeride na horském kole, kladou na organismus nesrovnatelně vyšší nároky než běžný trénink. V momentě, kdy se rozhodnete zdolat dlouhý technický sjezd nebo vícehodinový přechod hřebenů, vaše tělo pracuje na hranici svých možností. Pokud mu předem nedodáte správné palivo a vodu, nejenže výkon rychle klesne, ale také se výrazně zvyšuje riziko zranění. Dehydratace a prázdné glykogenové zásoby totiž zhoršují koncentraci, koordinaci a rozhodování – a to jsou přesně ty schopnosti, které v exponovaném terénu potřebujete nejvíc.

Když se řekne via ferraty, většina lidí si představí ocelová lana, železné stupačky a adrenalin. Jenže klíč k bezpečnému zážitku neleží v odvaze, ale v tom, jak správně jištění funguje. Než poprvé vkročíte na kovové stupačky, musíte pochopit jedno: ferratový set není karabina na batoh. Je to pojistka, která rozhoduje o tom, zda se z pádu stanou modřiny, nebo zlomeniny.

Typickou chybou začátečníků je brzdění až v poslední třetině cílové zóny. To vede k prudkému zastavení a často i k nárazu do dorazu. Naučte se odhadnout vzdálenost podle rychlosti, kterou máte. Pokud jedete rychle, začněte brzdit dříve a s menší intenzitou. Pokud jedete pomalu, stačí kratší brzdný impuls. Ideální je zastavit tak, abyste se dorazu dotkli jen lehce, nebo dorazili těsně před ním.

Častou chybou je spoléhat se na to, že se „doplníte" energetickým nápojem až v půli cesty. Ve chvíli, kdy pocítíte žízeň nebo hlad, je už vaše tělo ve výkonnostním deficitu – pokles výkonu dosahuje až 20 procent. Na žízeň navíc mozek reaguje pomalu, takže pokud vás začne pálit žáha z nedostatku tekutin, je pozdě. Proto si během dne před výkonem kontrolujte barvu moči – měla by být světlá, ne tmavě žlutá. Další běžný omyl je jídlo vynechat úplně s tím, že „na lačno spálíte víc tuku". To sice funguje při krátkém běhu, ale při vysoce intenzivním adrenalinovém sportu to vede k rychlému vyčerpání, třesu a ztrátě koncentrace, což je v horách nebo na vodě životu nebezpečné.

Jak postupně zvyšovat intenzitu brzdění Při samotném nácviku se zaměřte na plynulost. Ruku, která ovládá brzdu, držte blízko těla a předloktí opřete o stehno, abyste měli stabilní oporu. Brzdný pohyb začínejte jemně, s postupným zvyšováním tlaku. Pokud ucítíte, že kladka začíná vibrovat nebo vydává skřípavý zvuk, okamžitě povolte. To je signál, že přebíráte příliš mnoho energie najednou. Správný pocit je takový, jako když pomalu zpomalujete na kole – žádné prudké cuknutí.

Dalším častým omylem je spoléhat na chyceni se rukama. Kovové stupačky bývají kluzké, zvlášť po dešti nebo v ranní rose. Pokud se noha smekne, tělo se zhoupne dozadu a vy visíte na laně. V tu chvíli rozhoduje, zda máte ferratový set správně nastavený. Polohu připínání nastavte tak, aby karabiny byly v úrovni hrudníku, ne břicha nebo pasu. Když spadnete, tělo se nepřetočí a náraz absorbuje tlumič, který se uvolní a natáhne. Pokud máte set příliš nízko, přetočíte se hlavou dolů a hrozí náraz do skály.

Důležité je také sledovat polohu těla. Nezaklánějte se ani se nepředklánějte, udržujte těžiště ve středu. Pokud se při brzdění dostanete do předklonu, hrozí, že se kladka zablokuje a vy se otočíte kolem lana. Naopak při záklonu ztrácíte kontrolu nad směrem a můžete narazit do bočního lanka. Snažte se o neutrální postoj, nohy mírně pokrčené, a brzdnou ruku držte v jedné rovině s lanem.

Nezapomínejte ani na nácvik nouzového zastavení při bočním větru nebo při přetížení lana. V takových podmínkách je brzdná dráha delší a kladka může mít tendenci se vlnit. Přidejte na intenzitě brzdění postupně, ale počítejte s tím, že budete potřebovat o třetinu delší úsek. Vždy mějte v záloze možnost vypustit brzdu a nechat kladku dojet, než abyste riskovali zablokování.

Nejčastější chyby při nouzovém brzdění a jak je odstranit Mezi nejčastější chyby patří instinktivní zaklonění hlavy a napnutí paží. Tím ztrácíte kontrolu nad pohybem a kladka se může dostat do nežádoucího úhlu. Místo toho se soustřeďte na to, abyste měli lokty u těla a lano vedli co nejblíže k hrudníku. Další častý problém je příliš silný stisk na začátku, který způsobí škubnutí a následné povolení – výsledkem je kývání a vyšší riziko pádu. Trénujte proto postupné zvyšování tlaku: nejprve jemně, pak přidávejte, až se rychlost snižuje rovnoměrně.