Rošt v kamnech: drátěný, nebo litinový a proč záleží na tvaru

Jak postupovat u jednotlivých typů komín

První pravidlo zní: netopte na plný výkon celou dobu. Rozdělte přikládání na dvě až tři dávky. Nejdřív zatopte menším množstvím dřeva a nechte kamna i komín prohřát. Teprve pak přiložte větší dávku a nechte ji hořet plamenem, ne doutnáním. Doutnání sice vypadá jako úspora, ale ve skutečnosti zanáší komín a kamna se neprohřejí do hloubky. Po posledním přiložení zavřete vzduch, až když jsou plameny stabilní a dřevo zčerná. Ne dřív, jinak přijdete o teplo, které by se jinak uložilo do hmoty.

Akumulaci podpoříte i konstrukčně. Silnější vyzdívka a delší kouřovody znamenají více tepla předaného do hmoty. Izolace kolem kamen brání úniku do zdi, ale nesmí zakrýt větrací otvory. Pokud kamna stojí v místnosti s chladnou podlahou, teplo se ztrácí i tam, proto se vyplatí řešit podklad. Před každou sezónou zkontrolujte těsnost dvířek a kouřovodů, protože netěsnost urychlí odvod tepla a zkrátí dobu vyzařování.
Třetím krokem je řízení vzduchu. Primární vzduch potřebujete jen při rozhořívání, pak ho uzavřete a nechte pracovat sekundární (někdy i terciární) vzduch, který spaluje plyny nad palivem. Čtvrtým krokem je udržení vysoké teploty spalování – přikládejte menší dávky častěji, ne jednu velkou na celý večer. Pátým krokem je správná velikost přikládky: příliš mnoho dřeva najednou udusí plamen, příliš málo zase nestačí prohřát topeniště. Zlatá střední cesta je naplnit topeniště zhruba do dvou třetin.

Základní rozdíl je mezi roštem drátěným a litinovým. Drátěný mívá tenčí profily, lépe propouští vzduch a snadno se vyjme, ale při vysokých teplotách se kroutí a v ohni se rychleji opotřebí. Litinový je masivnější, drží tvar a snáší i prudké změny teplot, ale hůř se čistí a při pádu těžkého polena praská. Oba typy potřebují stejnou věc: volný prostor osvětlení v obýváku pod sebou, aby popel mohl propadávat a vzduch mohl proudit.

Akumulační krbová vložka není jen těžší varianta běžné vložky. Here is more info regarding více o tom have a look at our own page. Uvnitř topeniště je obložení z materiálu s vysokou tepelnou kapacitou – nejčastěji šamot nebo speciální akumulační cihly. Ty se při hoření nahřejí na vysokou teplotu a pak teplo pomalu předávají do místnosti ještě dlouho poté, co oheň vyhasl. Zatímco klasická vložka hřeje hlavně při přikládání, akumulační řešení funguje jako zásobník: energii uloží a uvolňuje ji rovnoměrně několik hodin.

Při provozu se vyplatí topit naplno a nechat vložku vychladnout, místo neustálého přiškrcování vzduchu. Akumulace potřebuje pořádnou dávku tepla, aby se vůbec nabyla. Přikládejte po menších dávkách do rozhořelého topeniště, nenechávejte otevřená dvířka déle, než je nutné, a popel vybírejte až po úplném vychladnutí. Roční kontrola komína a revize spotřebiče nejsou formalita – u akumulačních systémů se zanedbaná údržba projeví rychleji než u jednoduchých kamen.

Rošt v kamnech není jen mřížka, na které leží dřevo. Je to součást, která řídí, kolik vzduchu se dostane pod palivo, jak rychle hoří a kam odchází popel. Když rošt sedí správně, oheň hoří plynule, sklo se nerosí a kamna netopí do komína. Když je špatně usazený nebo ucpaný, dřevo doutná, kouří do místnosti a spotřeba paliva roste.

Typická chyba je koupit vložku podle vzhledu a nechat si poradit až s komínem. Špatný tah se projeví kouřením do místnosti při roztápění a rychlým zanášením skla. Další častý omyl je utěsnění obestavby napevno, bez přístupu vzduchu. Akumulační hmota pak sálá do zdí místo do pokoje a část výkonu ztratíte. Někteří majitelé také topí vlhkým dřevem – v akumulační vložce to znamená nižší teplotu spalin, více dehtu v komíně a kratší životnost obložení.

Rozdíl pocítíte hlavně v režimu topení. U běžné vložky musíte přikládat často a teplota v místnosti skáče podle toho, jak přiložíte. Akumulace tenhle průběh vyhladí. Prakticky to znamená, že zatopíte dvakrát až třikrát denně, místo abyste seděli u kamen s polenem v ruce. Není to ale samospásné – pokud vložku poddimenzujete nebo ji obestavíte materiálem, který teplo zadrží místo aby ho pustil dál, akumulace vám nepomůže, jen prodlouží dobu, než se místnost vůbec ohřeje.

Při přikládání nikdy nenechávej polena opřená jen o rošt. Dřevo má ležet na roštu plochou, ne na hraně. Když se poleno zaklíní mezi rošt a stěnu topeniště, tlak při hoření ohne i litinovou mříž. Typická chyba je také sypání popela z roštu přímo do topeniště. Popel patří do popelníku, ne na dno, kde se míchá s nedopalem a ucpává spodní přívod vzduchu.

Na co se ptát ještě před koupí Nejdřív si spočítejte tepelnou ztrátu vytápěného prostoru. Výrobci uvádějí jmenovitý výkon, ale ten platí pro ideální podmínky; reálně rozhoduje objem topeniště, hmotnost akumulačního obložení a kvalita izolace domu. Druhá věc je komín – akumulační vložka mívá vyšší teplotu spalin a potřebuje odpovídající tah i průřez. Třetí je obestavba: kolem vložky musí být větrací mezera, jinak teplo neodchází a přehříváte konstrukci. Poslední otázka se týká obsluhy: čím větší topeniště, tím delší polena a méně přikládání, ale také větší nároky na prostor.