Roh obýváku: kde většina lidí zvolí špatně a ničí si prostor

Křeslo je nejnáročnější volba. Do rohu se vejde jen tehdy, pokud je dostatečně malé a lehké. Velké křeslo s širokými opěrkami roh ucpe a vytvoří mrtvý prostor. Zvolte spíš nízkou židli nebo malé čtecí křeslo bez područek. Před postavením si sedněte a vyzkoušejte, jestli se pohodlně zvednete a jestli vám nepřekáží nohy. Pokud křeslo brání otevírání dveří nebo průchodu, je to špatné místo, ať vypadá sebelépe.

Prvním krokem je určit, k čemu má místnost sloužit. Jiné uspořádání potřebuje rodina, která večer sleduje film, a jiné ten, kdo rád přijímá návštěvy. Podle toho se rozhoduje, co půjde do středu. Nejčastěji to je konverzační zóna: dvě pohovky proti sobě nebo pohovka a dvě křesla, mezi nimiž je konferenční stolek. Vzdálenost mezi sedacími plochami držte mezi 90 a 120 centimetry. Na tuto vzdálenost se lidé pohodlně předkloní, aniž by křičeli, a zároveň se dají protáhnout nohy.

Barvy, světlo a podlaha rozhodují víc než metry Stěny držte v jedné světlé tónině v celém prostoru včetně výklenku. Jakmile jedno rameno natřete tmavším odstínem, oko to přečte jako dvě oddělené místnosti a celek se opticky rozdrobí. Podlaha má vést plynule bez přechodových lišt – pokud už musí být dvě podlahy, volte stejný odstín a stejný směr desek. Zrcadlo na stěnu protilehlou oknu zdvojnásobí denní světlo. Závěsy věšte ke stropu a nechte je splývat až k podlaze, prodlouží okno i stěnu.

Častou chybou je nechávat v obýváku návod k montáži volně položený na nábytku. Papír se ztratí, zmuchlá nebo ho někdo vyhodí. Místo toho návod vyfoťte mobilem a fotografii uložte do složky s ostatními domácími dokumenty. Papírovou verzi pak přeložte a vložte do průhledné folie, kterou přilepíte zespodu na pevnou část konstrukce. Nebude vidět a zůstane po ruce.

Praktický postup je jednoduchý. Nejdřív změřte vzdálenost mezi předními hranami obou sedadel a upravte ji na zmíněných 1,8 až 2,4 metru. Potom si stoupněte ke křeslu, sedněte si a řekněte normálním hlasem větu o deseti slovech. Pokud druhý člověk na sedačce zareaguje bez toho, aby se naklonil vpřed, je to dobré. Pokud se naklání, přibližte křeslo o 20 centimetrů. Pokud se naopak odtahuje, přidejte 20 centimetrů a pootočte ho ven.

Obývací pokoj ve tvaru L vzniká nejčastěji tam, kde se spojuje hlavní pobytová část s výklenkem u kuchyně nebo s jídelnou. Právě to zalomení bývá problém: dvě ramena se navzájem opticky kradou světlo i prostor a místnost pak působí stísněně, i když má poctivé metry. Základem je pochopit, které rameno je hlavní pro sezení a které slouží jako průchozí. Podle toho se rozhoduje o nábytku i o barvách.

Nejčastější chybou je postavit velkou sedačku napříč přes roh. Roh je přitom nejcennější místo v dispozici ve tvaru L – když ho zaplníte hlubokým kusem nábytku, vznikne mrtvý kout, kam nikdo nevidí a odkud se nedá pohodlně vstát. Místo rohové sestavy sem dejte nižší komodu, stolek na kolečkách nebo rostlinu do vysokého květináče. Sedací soupravu pak vejde umístit podél jedné stěny, ideálně tak, aby zády neblokovala průchod mezi oběma rameny.

Nakonec hlídejte průchod. Mezi sedačkou a protější stěnou by mělo zůstat alespoň 60 cm volné podlahy, v hlavní trase mezi oběma rameny klidně 80 cm. Když se do tohoto minima nevejdete, je lepší zvolit menší sedačku než posouvat nábytek ke stěnám. Právě ucpaný průchod je důvod, proč malý obývák ve tvaru L působí ještě menší, než ve skutečnosti je.

Nejčastější chyba je kombinace všech tří věcí najednou. Rostlina, lampa i křeslo v jednom rohu vytvoří chaos a prostor ztratí vzduch. Vyberte jednu dominantu a případně ji doplňte jedním malým předmětem. Barvy držte v souladu se zbytkem místnosti, jinak roh působí jako cizí prvek. A nezapomeňte na úklid: roh, který se nedá snadno vytřít, se brzy stane skladištěm nepořádku.

Když si nejste jistí, zvolte kompromis: nechte vzor na koberci a sedačku v jednom tónu, který se v koberci opakuje. Nebo naopak. Vzory pak mohou být výrazné, aniž by si konkurovaly. Pokud trváte na dvou vzorech, držte se stejné barevné palety a výrazně rozdílného měřítka. Výsledek nebude působit jako náhodná směs, ale jako promyšlená kompozice, která v místnosti vydrží i po letech.

Rostlina, lampa, nebo křeslo: co skutečně funguje Rostlina je nejbezpečnější volba, ale jen za určitých podmínek. Vyberte druh, který snese stín a nepravidelnou zálivku. Typická chyba je postavit do rohu velkou květinu s hustými listy, která během měsíce opadá, protože jí chybí světlo. Raději zvolte nižší, kompaktní rostlinu a postavte ji na malý stolek, aby nebyla na zemi. Zemina v květináči by měla být lehká a květináč by měl mít drenáž. Pokud rostlina po dvou měsících chřadne, roh je pro ni příliš tmavý a je lepší ji přesunout.