Sedm příznaků, že váš pes trpí více, než si připouštíte
Nezapomínejte ani na pravidelnou kontrolu stavu misky. Výměna je nutná, pokud se na keramice objeví prasklinka, nerez se prohne nebo začnou být na povrchu viditelné škrábance. Stará a opotřebovaná miska může být zdrojem chronických zažívacích potíží, které si často spojujeme s nekvalitním krmivem, a přitom je problém úplně jinde. Investice do dvou kvalitních misek – jedné na jídlo a jedné na vodu – se vyplatí. Psa se zeptat nemůžete, ale jeho chování u misky vám řekne vše. Pokud jídlo očichává a odchází, možná mu vadí právě miska, ne granule.
Většina výrobců udává dobu účinnosti přímo na obalu – nejčastěji tři až osm měsíců. Tato doba ale platí za ideálních podmínek, kdy pes neplave, neběhá v dešti a nežije v extrémním teple. Ve skutečnosti se obojek opotřebovává rychleji. Pokud pes chodí často do vody, nebo ho koupete šamponem, účinné látky se vyplavují mnohem dříve. Stejně tak dlouhé nošení na přímém slunci urychluje rozklad účinných složek. Proto je důležité sledovat nejen datum výměny, ale i kondici obojku – pokud je ztvrdlý, vybledlý nebo začíná praskat, jeho ochrana už není spolehlivá.
Mnozí chovatelé dělají zásadní chybu, když psa trestají za zničené věci. Pokud pes rozkouše botu, je to důsledek úzkosti, ne vzteku. Trest po návratu jen prohloubí strach a pes si spojí váš příchod s nepříjemným zážitkem. Namísto toho se zaměřte na prevenci – odstraňte z dosahu cennosti, zajistěte prostor, kde pes nemůže nic zničit. Používejte hračky, které ho zabaví, a střídejte je, aby neztratily atraktivitu.
Klíčem je postupné zvyšování doby nepřítomnosti. Nejdříve psa nechte samotného jen na pár vteřin, pak minutu, pět minut, deset. Důležité je, aby se pes naučil, že váš odchod není konec světa. Před odchodem ho nechte unaveného – dlouhá procházka, aportování nebo čichací hračky zaměstnají jeho mysl. Místo, kde pes spí, by mělo být jeho bezpečným útočištěm, ne místem, kde se cítí izolovaný.
Nejdůležitější je zachytit signály, ne čekat na nehodu Štěně předem nenaznačí, že chce na záchod – většinou jen začne kroužit, očichávat zem nebo přecházet. Ve chvíli, kdy tohle zahlédnete, okamžitě ho vezměte ven (nebo na podložku). Pokud čekáte, až si sedne, je pozdě. Po vyměšování štěně odměňte pamlskem a klidným „dobře", ne skákavým nadšením, aby se nesoustředilo na vás, ale na to, co se od něj čeká. Venku ho nechte na vodítku na jednom místě, dokud se nevyprázdní – jinak si spojí venčení jen s procházkou a potřebu zvládne až doma.
Trpělivost je základ. Každé kotě má jinou povahu a některé potřebuje týdny, než se plně uvolní. Pokud se vám zdá, že je kotě výjimečně plaší i po měsíci, zkuste změnit přístup – třeba mu dopřát více času a méně nucení. Progrese by měla být pozvolná, ale vytrvalá. Nezapomínejte, že každý pozitivní zážitek s člověkem ukládá kotě do paměti a buduje jeho sebedůvěru. Takto vychované kotě se z vás stane společenský a vyrovnaný člen rodiny, který si užívá kontakt, ale zároveň umí být samostatný.
Zároveň si zkontrolujte, zda obojek opravdu sedí správně. Častou chybou je příliš volné nebo naopak těsné nasazení. Pokud obojek visí, nedochází k dostatečnému kontaktu s kůží a účinné látky se nepřenášejí správně. Pokud je naopak příliš těsný, může dráždit a zvíře si ho snaží sundat. Obojek by měl být utažený tak, aby mezi ním a krkem prošly dva prsty. Pravidelně také kontrolujte, zda se obojek nepoškodil – přetržený nebo zkroucený obojek ztrácí svou funkci.
Když si přinesete štěně domů, první týdny připomínají spíš boj o přežití koberce než radost ze psího parťáka. Nečekejte, že se štěně naučí samo – jeho svěrače se vyvíjejí postupně, ale to neznamená, že musíte každé ráno vytírat loužičku. Klíčem je nastavit systém dřív, než si pes vytvoří vlastní pravidla. Těchto sedm kroků funguje bez ohledu na plemeno, ale jen pokud je budete dodržovat důsledně.
Začněte tím, že štěněti vymezíte prostor. Ideální je ohrádka nebo menší místnost s přístupem na savou podložku. Pes by měl mít dost místa na spaní, pití i hraní, ale ne tolik, aby si mohl „uklidit" koutek na záchod. Zpočátku ho pusťte ven (nebo na podložku) každou hodinu, po každém probuzení, jídle a hraní. Tohle není o disciplíně, ale o prevenci – čím méně příležitostí k nehodě, tím rychleji si zafixuje správné místo.
Jak si získat důvěru plachého kotěte Pokud se kotě bojí a schovává se, nesnažte se ho lovit pod skříní. Místo toho mu nabídněte pamlsky, které mu položíte do blízkosti úkrytu, a pak se vzdálíte. Postupně pamlsky posouvejte blíž k sobě. Když k vám kotě přijde samo, mluvte na něj tichým, klidným hlasem a nechte ho, aby si vás očichalo. Nikdy ho neberte za kůži na zátylku, to je pro kotě nepříjemný zážitek. Hlaďte ho až ve chvíli, kdy samo vyhledá váš dotek, a to nejprve po boku nebo na hlavě, ne po břiše. Břicho je pro kočky zranitelné místo, takže pokud se vám kotě samo nabídne, je to velký projev důvěry, ale ne vynucujte si ho.