Skalní lezení bez zbytečných pádů: na co se zaměřit hned na začátku

U zlomenin a vykloubení platí jednoduché pravidlo: nechtějte nic napravovat. Končetinu zafixujte v poloze, v jaké se nachází, ideálně pomocí pevné dlahy z hole, lyže nebo srolované bundy. Přiložte ji tak, aby znehybnila kloub nad i pod poraněním. Při otevřené zlomenině ránu sterilně překryjte a teprve poté fixujte. Velmi častou chybou je podávání jídla a pití zraněnému, který může potřebovat operaci v celkové anestezii. Pokud je při vědomí a nemá jiné kontraindikace, dejte mu jen malé doušky čisté vody.

Když zvládnete jednodélkové cesty bez zbytečného napětí, můžete přemýšlet o vícedélkách. To už je jiná liga – vyžaduje to znalost vázání uzlů, manipulaci s lanem na stanovištích a schopnost zorganizovat si práci ve výšce. Začněte s někým zkušeným, kdo vám ukáže, jak se staví stanoviště, jak se slaňuje a co dělat, když se něco pokazí. Nejdůležitější je nacvičit si postupy na zemi – třeba doma na zahradě nebo na nízké stěně, než je budete muset použít ve skutečném terénu. Častým omylem je podcenit logistiku: délka lana, počet expresek, pořadí lezců na stanovišti. Proto si před výstupem napište plán a projděte si ho s parťákem.

Když se řekne „ledové stěny s kolmým sklonem", většina horolezců si představí technické lezení, kde rozhoduje přesný zásek a jistota každého pohybu. Cepín pro takový terén se zásadně liší od univerzálního kusu na túry, kde se spíš opíráte o hůl. Základním rozdílem je délka: na kolmé ledy se volí kratší modely, obvykle kolem 45–55 cm, aby se s nimi dalo manipulovat nad hlavou a zároveň se daly snadno zarazit do ledu bez zbytečného páčení. Delší cepín se na kolmé stěně stává překážkou – nevejde se mezi tělo a skálu a jeho těžiště je příliš daleko od ruky.

Základem je práce nohou. Většina nováčků se drží rukama, jako by viseli na životě, a zapomínají, že nohy unesou daleko víc. Zaměřte se na přesné našlapování – klidně si stoupněte na chyty, které se zdají malé, a učte se přenášet váhu na dolní končetiny. Dobrým cvičením je lezení s mírně pokrčenýma rukama, kdy se snažíte stát spíš než viset. Tím ušetříte energii a získáte stabilitu. Typická chyba je odstrkovat se od stěny kolenem nebo lepit břicho na skálu – obojí vás rychle vyčerpá.

Největší chybou, kterou instruktor neodpustí, je však ignorování jeho pokynů při přistání. Mnoho pasažérů podvědomě zvedá nohy, aby se vyhnuli dotyku země, místo aby je drželi vpředu a mírně pokrčené. Tento pohyb může způsobit pád na záda nebo na bok, což je zbytečné riziko. Instruktor by měl před přistáním jasně a nahlas zopakovat polohu nohou, ale i vy musíte vědomě ovládat své reflexy. Správné držení těla je zodpovědnost obou stran.

Nejdůležitější je komunikace se záchranným systémem. Vždy volejte na tísňovou linku, i když si nejste jistí závažností stavu. Operátor vám poradí, co dělat, a v případě potřeby vyšle pomoc. Přesně popište místo nehody, počet zraněných, jejich stav a viditelná poranění. Než přijede pomoc, zůstaňte se zraněným a sledujte jeho dech a vědomí. Vyhněte se zbytečnému přenášení – pohyb může zhoršit případná vnitřní poranění. S trochou rozvahy a základní připravenosti zvládnete první minuty správně a zvýšíte šanci na plné uzdravení.

Další nezbytností je lékárnička, ale ne ta kupovaná s deseti polštářky. Sestavte si vlastní podle aktivit: náplasti na puchýře, obinadlo, dezinfekci, léky proti bolesti a alergii. Přidejte izotermickou fólii, která váží pár gramů a zachrání vás při podchlazení. Na túru do skal si přibalte i malý obvaz na poranění kloubů – vyvrtnutý kotník bez fixace znamená konec akce a komplikovaný sestup.

Základním kamenem je vrstvené oblečení. Místo jedné silné bundy si vezměte tři tenké vrstvy, které můžete postupně sundávat. První vrstva odvádí pot, druhá izoluje a třetí chrání před větrem a deštěm. Vyhněte se bavlně, která nasákne vlhkost a způsobí podchlazení i při mírné teplotě. Naopak materiály jako merino vlna nebo funkční syntetika udrží tělo v suchu a teple.

Když se chystáte na extrémní sport, snadno propadnete nadšení z nového vybavení a zapomenete na základy. Přitom právě drobnosti rozhodují o tom, jestli výlet skončí úspěchem, nebo zbytečným zraněním. Než vyrazíte, projděte si svůj batoh s vědomím, že každý kilogram navíc se počítá, ale každý chybějící předmět se může stát osudným.

Úraz v horách přichází vždy nečekaně, často v terénu, kde je každá minuta drahá. Zlomenina, vykloubení, řezná rána nebo podchlazení vyžadují rychlé, ale hlavně správné reakce. Panika je nejhorší rádce, a proto se vyplatí znát základní postupy, které stabilizují stav zraněného do příjezdu profesionálů. Následující řádky shrnují nejdůležitější kroky, na které se v krizové situaci snadno zapomíná.