Vodítko proti tahání nebo výcvik: co změní skákání na lidi

Když se kartáčování změní v boj – na co si dát pozor Mnoho lidí češe kočku proti směru růstu srsti, aby ji více načechrala. To je ale velká chyba. Nejenže to kočku nepříjemně dráždí, ale také to podporuje tvorbu zacuchání. Vždy češte ve směru růstu srsti, a to v krátkých, jemných tazích. Pokud narazíte na odpor, nepřidávejte na síle. Místo toho srst přidržte druhou rukou u kůže a uzel rozčešte pomalu. Taháním za kůži byste kočce způsobili bolest a ona by si kartáčování spojila s nepříjemným zážitkem.

Čištění uší patří k základní péči o kočku, ale rozhodně by se nemělo přehánět. If you loved this article therefore you would like to be given more info about jak zařídit malou kuchyni i implore you to visit the web site. Zdravé ucho si poradí samo a pravidelné čištění bez potřeby může spíš uškodit. Přesto existují situace, kdy je zásah nutný. Patří mezi ně viditelné znečištění, nadměrné množství mazu, zápach z uší, časté drbání hlavy nebo třepání hlavou. Pokud si všimnete těchto signálů, je čas se o uši postarat. V opačném případě stačí kontrola jednou za měsíc při běžném mazlení.

Na závěr si dejte pozor na to, abyste srst nepřečesali. Příliš časté a agresivní kartáčování může poškodit ochrannou vrstvu srsti a pokožku. Stačí tedy kočku česat jednou až dvakrát denně po dobu několika minut, a pokud se srst nezacuchává, klidně vynechejte den. Oceníte to nejen vy, ale hlavně vaše kočka, která zůstane spokojená a zdravá.

Připravte si vhodné místo – vanu, sprchový kout, nebo v létě zahradu. Na dno vany položte protiskluzovou podložku, ať pes nemá pocit, že mu pod tlapkami ujíždí zem. Teplota vody by měla být vlažná, kolem 36–38 °C. Studená voda psa nepříjemně šokuje, horká může popálit citlivou kůži. Nikdy nepoužívejte lidský šampon nebo sprchový gel – pH psí kůže je jiné než lidské a běžná kosmetika může způsobit podráždění, svědění a vypadávání srsti. Vyberte šampon určený přímo pro psy, ideálně bez parfemace, a podle potřeby i kondicionér pro snadnější rozčesání.

Častou chybou je používání podložek nebo novin, které štěněti zaměňují místo. Pokud nechcete, aby štěně chodilo na záchod doma, nedávejte mu podložky. Naučíte ho totiž, že si může ulevit uvnitř. Mnohem lepší je naučit ho chodit na určené místo venku. Pokud ale nemáte jinou možnost (například kvůli nemoci), umístěte podložku vždy na stejné místo a postupně ji přesouvejte blíže ke dveřím, až ji nakonec úplně odstraníte. Štěně si tak zvykne, že se toaleta stěhuje ven.

Než začnete kočku česat, vždy si projeďte srst prsty. Nahmatáte tak případné uzlíky, které by se kartáčováním jen zvětšily. Pokud najdete zacuchané místo, nikdy se ho nesnažte vytrhnout silou. Kočka začne kousat a škrábat a celý proces se změní v boj. Místo toho uzel jemně rozpletete prsty, případně ho na pár minut nastříkejte vodou nebo speciálním kondicionérem na srst. Pak ho pomalu rozčešete od konečků směrem ke kořínkům.

Většina psů koupel nesnáší, ale někdy je nezbytná. Ať už se váš pes vyválel v něčem páchnoucím, nebo potřebuje důkladnou očistu po procházce v blátě, správný postup rozhoduje o tom, jestli bude koupel stresující událostí, nebo příjemným rituálem. Nejdůležitější je připravit vše předem, dokončení interiéru protože jakmile je pes ve vaně, nemůžete odbíhat pro zapomenutý šampon.

Dlouhosrstá kočka je krásná, ale její srst vyžaduje pravidelnou péči. Mnoho chovatelů dělá zásadní chybu, když sahá po běžném kartáči s hustými štětinami. Ten sice povrchově uhladí, ale podsadu, která se nejvíce zacuchává, vůbec nepročeše. Pro dlouhosrsté plemeno je ideální hřeben s dlouhými, řídce rozmístěnými zuby, který pronikne až ke kůži. Bez něj se brzy objeví nepoddajné chomáče, které nakonec musí ostříhat.

Nejčastější chybou majitelů je spoléhat se na tvrdé granule, které podle reklamy „čistí zuby při žvýkání". Pravda je taková, že většina granulí se rozpadne dřív, než se dostane do kontaktu se zadními zuby, kde se kámen tvoří nejčastěji. U koček navíc často chybí motivace k dlouhému žvýkání. Skutečná prevence začíná mechanickým čištěním. Použijte měkký zubní kartáček s malou hlavicí a speciální pastu pro zvířata – nikdy ne pastu pro lidi, obsahuje fluor a pěnící látky, které jsou pro zvířata toxické. Pokud zvíře nesnese kartáček, zkuste prstový násadec z mikrovlákna nebo gázu namotanou na prst. Důležité je začít pomalu a krátce, třeba jen třemi tahy na jedné straně, a postupně dobu prodlužovat.

Péče o chrup je tedy kombinací tří věcí: pravidelného kartáčování (ideálně 3–4krát týdně), vhodných doplňků a včasné veterinární kontroly. Pokud začnete kartáčovat už u štěněte nebo kotěte, zvykne si zvíře na manipulaci a péče se stane rutinou. U dospělých jedinců, kteří kartáček nikdy neviděli, je třeba trpělivosti – nejprve nechte zvíře olíznout pastu z prstu, pak mu jemně vkládejte prst do tlamy, a teprve poté přejděte ke kartáčku. Každý zvládnutý krok odměňte pamlskem, ale ne tím, který je sladký nebo lepkavý. Tímto způsobem předejdete zbytečnému utrpení a nákladným zákrokům v budoucnu.