5 pravidel pro bezpečné zvedání a ochranu piana

První a nejčastější chyba je olejování špinavé nebo vlhké desky. Prach, zbytky mastnoty a staré vosky uzavřou dřevo a olej se vsákne jen částečně. Desku nejdřív přebruste jemným brusným papírem po směru vláken, potom ji důkladně vysajte a otřete hadříkem mírně navlhčeným ředidlem nebo technickým lihem. Nechte ji úplně vyschnout. Vlhkost v pórech je druhý problém — olej na vlhkém dřevě vytvoří zakalené mapy, které se už nedají rozleštit.

Začněte od základny. Otočte židli vzhůru nohama a položte ji na připravenou podložku. Pokud jsou kolečka zacvaknutá v ramenech, vytáhněte je tahem kolmo ven. Některá mají pojistku, kterou je třeba zmáčknout. Poté se zaměřte na spojení vzpěry s křížem. Zde bývá kuželový spoj, který drží třením. Nepokoušejte se ho vytočit silou – většinou se povolí mírným úderem gumovou paličkou do spodní části vzpěry, případně použijte plastovou páčidlo jako páku. Kovové nástroje na kuželový spoj nepatří, snadno poškodíte povrch i závit.

Před přesunem zkontrolujte, jestli v komodě nezůstaly volné předměty, které by při nárazu vypadly nebo poškodily vnitřek. Prázdné šuplíky odkládejte na bok, ne na hranu, jinak se poškrábou boční lišty. Když komodu nesete přes práh nebo po schodech, držte ji za boky, ne za čelo. Čelo je nejslabší místo a při pádu na něj se snadno vylomí i s úchytem. Pokud musíte komodu položit, položte ji na záda, nikdy ne na přední stranu. Přední desky se prohnou a šuplíky už pak nezavřete.

Typická chyba je cpát židle těsně vedle sebe bez jakékoli mezivrstvy. Lidé si myslí, že se nic nestane, ale při jízdě se židle posunou a opěráky se o sebe otírají. Další chybou je používat jako proklady noviny nebo igelitové tašky. Ty se rozmáčknou a nechrání. Stejně tak nestačí jen položit židle na sebe a doufat, že drží. Pokud nemají opěráky stejnou výšku, musíte je podložit tak, aby se nedotýkaly.

Při manipulaci s velkými deskami nepracujte sami. Rohové skříně mívají těžké boky a hrozí, že vám deska vyklouzne a poškodí podlahu nebo nohu. Před balením zabalte hrany do bublinkové fólie nebo starých dek. Díly skládejte na sebe tak, aby na sobě neležely šrouby ani kovové části. Mezi jednotlivé desky dejte proklad, třeba karton. Tak se vyhnete oděrkám a prasklinám při přepravě.

Před samotným zvednutím si nástroj prohlédněte. Zkontrolujte, zda jsou pevně dotažené šrouby u pedálů, zda drží víko a zda nejsou uvolněné nožky kláves. U křídla zajistěte víko a pedálovou lyru. U pianina ověřte kolečka – pokud jsou poškozená nebo zablokovaná, nepoužívejte je. Nástroj nikdy nezvedejte za horní desku ani za klávesnici, hrozí vytržení dřeva a rozladění.

Kde a jak správně uchopit Na zvedání jsou potřeba minimálně tři lidé, u křídla čtyři. Uchopte rám nebo spodní konstrukci, ne ozdobné lišty. Při zvedání držte záda vzpřímená a zvedejte nohama, ne tahem z beder. Nástroj naklápějte jen nezbytně nutně, u křídla nikdy nepřekročte úhel, kdy se víko dostane do kontaktu s podlahou. Mezi podlahu a nástroj podkládejte měkkou podložku, která zabrání poškrábání laku i parket.

Dále odstraňte spojovací prvky mezi jednotlivými díly. Rohová skříň bývá spojená konfirmáty, vruty nebo kolíky. Povolujte je postupně, ne všechny najednou, aby se konstrukce nerozjela a nespadla. Používejte správný šroubovák nebo akumulátorovou vrtačku s vhodným bitem. Přetažené nebo stržené hlavy šroubů jsou typickou chybou, která demontáž zbytečně prodlouží.

Začněte demontáží dvířek a vnitřního vybavení Nejprve sundejte dvířka. Povolte panty, ale dvířka držte rukou, aby nespadla. Položte je na podlahu na deku nebo karton. Následně vyjměte všechny police, zásuvky a tyče. Pokud jsou police jen položené, vytáhněte je; pokud jsou přišroubované, povolte šrouby a označte si, kam patří. Vnitřní vybavení jde většinou demontovat bez nářadí, ale u zásuvek si dejte pozor na kolejničky, které se snadno ohne.

Poté rozdělte skříň na jednotlivé desky. Rohový tvar často znamená, že jedna deska je šikmá nebo má výřez. Tyto díly označte lepicí páskou, na kterou napíšete, kam patří. Označení je důležité hlavně u skříní, které budete znovu sestavovat. Všechny šrouby, kolíky a spojky dejte do jednoho sáčku a přilepte ho k příslušnému dílu. Ztráta spojovacího materiálu je nejčastější důvod, proč se nábytek po převozu nedá složit.

Piano je těžké, drahé a citlivé na mechanické poškození. Při stěhování nebo převozu na koncert se vyplatí držet se několika zásad, které zabrání jak úrazu, tak škodě na nástroji. Následující pravidla vycházejí z běžné praxe a platí pro přepravu po rovině, po schodech i v autě.