Chyba nejčastější chyba při orientační hře s buzolou pro děti

Nekupujte drahé potřeby. Stačí obyčejný sešit a měkká tužka, která se dobře drží. Tvrdá tužka je pro začátek špatná, protože tlačíte na papír a ruka bolí. Měkká tužka (například označení 2B) klouže sama. Pokud píšete s dítětem, sedněte si vedle něj a pište také. Děti napodobují, neposlouchají příkazy. Když uvidí, že dospělý něco čmárá, vezmou si sešit taky. Vyhněte se tomu, abyste dítěti říkali, co má kreslit. Místo „namaluj dům" řekněte „co vidíš z okna?" a nechte ho rozhodnout.

Jak využít vodu dvakrát nebo třikr�

Nejčastější chyba je lepit tavnou pistolí přímo na látku, kterou chcete ještě prát. Horké lepidlo látku ztvrdne a při praní se odloupne i s kusem materiálu. Na textil proto používejte nit a jehlu, případně oboustrannou lepicí pásku, kterou po akci snadno sloupnete. U papírových masek zase lidé zapomínají na otvory pro oči a ústa – dítě v masce bez průhledu zakopne nebo se zalkne. Vystřihněte otvory o něco větší, než se zdá potřeba, a hrany zalepte páskou, aby neškrábaly.

Vylisované listy nalep na pevný karton. Použij raději tenčí karton, který se dá snadno stříhat, ale zároveň se neohýbá. Lepidlo nanášej v tenké vrstvě po celé ploše listu, ne jen na okraje — jinak se list odlepí přesně ve chvíli, kdy ho někdo vezme do ruky. Nech karty pod zátěží zaschnout alespoň den. Rozměry všech karet si předem odměř, aby se daly skládat na sebe a neprozradily se hmatem.
Na trati rozmístěte jednoho dospělého jako „záchytný bod" zhruba v polovině. Nemá dětem radit, jen sleduje, jestli se skupina nerozpadla nebo nešla úplně mimo. Pokud se některá skupina ztratí, zavolá a vyrazíte jí naproti – ale až po deseti minutách čekání, ne hned. Děti se potřebují naučit zorientovat samy. Buzola je nástroj, ne berlička.

Jak nastavit pravidla, která děti skutečně dodrží Pravidla musí být krátká a kontrolovatelná. Děti dostanou buzolu, záznamový list a mapu s vyznačenými body. Na každém bodě opíší kód nebo odpoví na jednoduchou otázku. Zakázané je rozdělovat se – skupina se pohybuje společně, jinak se výsledek neuznává. Čas se měří od startu do návratu, ale do osvětlení v obývákuýsledku se započítává i chyba v azimutu nad deset stupňů. Právě tohle je místo, kde většina organizátorů selže: buď trestají příliš, nebo vůbec. Dítě, které ví, že za špatný směr přijde o body, začne buzolu opravdu používat.

Vyhněte se dvěma častým omylům. První: rodič mluví příliš dlouho. Dítě poslouchá třicet sekund, pak se dívá jinam. Druhý: rodič bere úkol jako soutěž a chce mít hotovo co nejdřív. Hra má být pomalá. Zastavte se u pařezu, u vývratu, u stromu s dutinou. Právě tam vznikají otázky, které si dítě zapamatuje. Když se dítě zeptá „a co je tohle?", teprve tehdy má smysl odpovídat.

Před startem udělejte krátkou ukázku. Ukažte, jak se buzola drží, jak se otáčí mapa, jak se odečítá azimut. Nechte každé dítě změřit jeden směr a zkontrolujte ho. Vyhněte se tomu, abyste vysvětlovali vše najednou – stačí tři věty a praktická zkouška. Typická chyba je, že dospělý mluví pět minut a děti už poslouchají jen proud vody nebo ptáky. Radši méně slov a hned první bod na dosah.

Orientační hra s buzolou pro děti od osmi let vypadá jako jednoduchá záležitost: rozdáte buzoly, zakreslíte trasu a děti vyrazí. V praxi se ale většina organizátorů zasekne na stejném místě – podcení přípravu terénu a nastavení pravidel. Děti pak bloudí, přestávají spolupracovat a hra se během dvaceti minut rozpadne. Následující postup vychází z toho, co se skutečně osvědčilo, a upozorňuje na chyby, které se opakují pořád dokola.

Po návratu si sedněte a projděte trasy společně. Ukažte na mapě, kde kdo udělal chybu a proč. Nehodnoťte, kdo byl nejrychlejší, ale kdo nejlépe četl terén. Právě tady se hra mění v dovednost, kterou si děti odnesou. Pokud na konci nedokážete říct, kde přesně vznikla odchylka, byla to jen soutěž v běhu, ne orientační hra.

Ještě než vůbec vytáhnete buzoly, projděte si trasu pěšky. Ne na mapě, ale fyzicky. Potřebujete vědět, kde jsou křižovatky, kde se cesta rozpadá, kde je plot nebo potok, který děti mohou splést. Vyznačte si šest až osm kontrolních bodů, žádné dlouhé pochody. Pro osmi až desetileté dítě je ideální okruh, který zvládne rekonstrukce koupelny krok za krokem čtyřicet až padesát minut chůze. Ke každému bodu napište jednoznačný popis – ne „u velkého stromu", ale „u dubu s modrou značkou na kmeni". Dvojznačné body jsou nejčastější důvod, proč skupiny bloudí.

When you have just about any concerns concerning where and tips on how to work with informace, it is possible to contact us with the web page.