Co vydrží vlhko v koupelně a co tam ničit nechcete

Základní pravidlo zní: nikdy nespárujte obklad a dřevo cementovou spárovací hmotou. Ta ztvrdne, nemá žádnou pružnost a při pohybu dřeva se buď vytrhne, nebo přenese napětí do obkladu. Místo toho nechte mezi obkladem a parapetem spáru širokou asi tři až pět milimetrů a vyplňte ji trvale pružným sanitárním silikonem. If you liked this write-up and you would certainly such as to receive even more information concerning Batmu.kg kindly browse through the internet site. Silikon musí být určený pro sanitární prostředí, tedy plísním odolný. Před aplikací spáru důkladně vysajte, odmastěte a nechte zcela vyschnout, jinak silikon k podkladu nepřilne.

U obkladů na stěnách bývá situace jednodušší. Menší plochy, stabilní teplota a pevný podklad obvykle dilatační spáru nevyžadují. Pozor ale na velké stěny, obklady kolem krbů, sauny nebo fasády, kde se teplota mění výrazně. Tam se spára dělá mezi poli obkladu a v rozích, kde se dva materiály potkávají. U rektifikovaných dlaždic s minimální spárou se vyplatí nechat obvodovou spáru u stěn a rohů, i když vypadá nenápadně.

Vlhkost v koupelně není jen otázka pocitu. Trvale vyšší relativní vlhkost vzduchu, obvykle nad 60 %, vytváří podmínky pro plísně, korozi a degradaci materiálů. Rozhoduje přitom nejen samotná vlhkost, ale i to, koukněte sem jak dlouho na předmět působí a zda přes něj proudí vzduch. Proto stejný kus oblečení přežije v koupelně s oknem celé roky, zatímco v uzavřené koupelně bez větrání začne plesnivět během několika týdnů.

Další častou chybou je používání prostředků na nádobí nebo mýdel na mytí baterie. Mýdlo vytváří film, na který se kámen lépe chytá. Stejně tak nepoužívejte abrazivní čističe. Místo nich postačí voda s trochou jedlé sody na jemné přeleštění. Jedlá soda je zásaditá, takže na vápenaté usazeniny přímo neúčinkuje, ale pomůže odstranit mastnotu, která usazeniny váže.

Průměr trubky nesmí být zbytečně malý. Při malém průměru voda proudí vyšší rychlostí, vzniká větší turbulence a tím i vyšší hluk. Předimenzovaný průměr ale také není ideální, protože voda nestačí smáčet celý obvod a splachování je hlučnější. Pro odpad z vany se obvykle volí průměr odpovídající projektovanému průtoku a spádu potrubí. Důležitý je spád: příliš malý způsobuje pomalé odtékání a usazování nečistot, příliš velký zase rychlé proudění s výrazným šuměním.

Základ je průměr odpadního potrubí. Pokud je trubka pod vanou příliš úzká, voda se v ní žene vysokou rychlostí a vzniká výrazný šumivý až hukotový zvuk. U vany se standardním objemem se obvykle používá potrubí o vnitřním průměru odpovídajícím běžné dimenzi pro odpad z koupelny. Když se průměr zmenší kvůli průchodu konstrukcí, zvyšuje se hluk i riziko pomalého odtékání. Vždy je lepší zachovat plynulý průchod a vyhnout se zbytečnému zúžení.