Jak udržet zuby a dásně zdravé během nošení rovnátek
Typickou chybou je nechávat bylinky v plastových truhlících bez tepelné izolace. Plast rychle promrzá a kořeny namrzají. Řešením je buď přesunout rostliny do keramických nebo dřevěných nádob, které lépe drží teplotu, nebo truhlík postavit do většího květináče a mezeru vyplnit suchým listím či polystyrenem. Vyvarujte se také přihnojování na podzim, protože dusík by podpořil růst nových výhonků, které by stejně zmrzly. Rostliny potřebují klid a ne nové listy.
Základem je čištění po každém jídle, ne jen ráno a večer. Ideálně počkejte alespoň třicet minut po jídle, aby se sklovina zklidnila, zejména pokud jste konzumovali kyselé nápoje nebo ovoce. Používejte měkký až středně tvrdý kartáček s malou hlavicí, který se lépe dostane mezi zámky. Kartáček držte pod úhlem čtyřiceti pěti stupňů a věnujte se každému zubu zvlášť – horní části, dolní části a také plošce nad a pod drátkem. Na trhu najdete i speciální jednosvazkové kartáčky, které se hodí na čištění okolí zámků.
Výběr olejů ovlivní nejen výživu vlasů, ale i konzistenci výsledného šamponu. Bambucké máslo a kokosový olej dodají hmotě tuhost, zatímco tekuté oleje (arganový, jojobový) ji zjemňují. Pokud chcete šampon, který dobře klouže po vlasech, přidejte 5–10 % oleje z hroznových jader. Pozor ale na přemíru olejů – nad 15 % začne šampon mastit vlasy a zanechávat film. Pro běžné vlasy postačí směs 10 % olejů, pro suché můžete jít na 15 %, ale pak je nutné přidat více pěnících látek.
Na jaře bylinky neprobouzíte najednou. Jakmile pominou noční mrazy, začněte s odstraňováním ochranných vrstev postupně. Nejdřív odstraňte textilie, pak mulč a nechte rostliny dva až tři dny aklimatizovat. Pozor na jarní slunce, které může spálit listy zvyklé na stín. Pokud bylinky nejeví známky života, nespěchejte s vyhazováním — některé druhy, jako tymián nebo šalvěj, raší až v květnu. Po prvních nových výhoncích můžete začít s mírnou zálivkou a přihnojením organickým hnojivem, ale až když jsou noci bez mrazu.
Mezi nejčastější chyby patří sušení na přímém slunci, které způsobí vyblednutí listů, nebo sušení v mikrovlnné troubě, která bylinky spíš uvaří. Také se vyhněte sušení bylinek, které byly postříkány chemickými přípravky – ty nikdy nepoužívejte do jídla. Pamatujte, že mražení je pro některé bylinky, jako je kopr nebo petržel, lepší než sušení. Ale pro oregano, tymián nebo majoránku je sušení tou správnou cestou.
Nakonec si osvojte zvyk pravidelně kontrolovat stav všech textilií. Drobné dírky či volné nitě zachycené včas snadno opravíte, zatímco zanedbané poškození se může stát příčinou většího roztržení. Všímejte si také, zda se na závěsech neobjevují žluté skvrny od stárnoucího prachu – tyto skvrny jsou pak téměř nemožné odstranit. Jestliže se ubrus ušpiní od červeného vína nebo mastnoty, ošetřete skvrnu co nejdříve sodovou vodou a před praním nechte působit. Správná péče není o složitých postupech, ale o pravidelnosti a trpělivosti, které se vám vrátí v podobě krásných a dlouho sloužících textilií.
Skladování je stejně důležité jako samotné sušení. Bylinky musí být dokonale suché, jinak se v nádobě zapaří a začnou plesnivět. Zkouška je jednoduchá: list by měl při zmáčknutí křupnout a snadno se drolit. Poté je nahrubo nalámejte nebo nechte celé listy. Celé bylinky si udrží aroma déle než nadrcené, proto je drťte až těsně před použitím.
Které bylinky nechat venku a které raději dovnitř Trvalky jako rozmarýn, šalvěj, tymián nebo oregano zvládnou zimu venku, pokud mají vhodné podmínky. Naopak citronová tráva, bazalka nebo některé druhy meduňky jsou choulostivé. Před zazimováním odstraňte suché a poškozené listy, ale nestříhejte rostliny příliš krátce, protože potřebují dostatek zelené hmoty k fotosyntéze a ochraně před mrazem. Truhlík můžete obalit bublinkovou fólií, jutovým pytlem nebo starou dekou, ale pozor, aby se materiál nedotýkal přímo listů — vlhkost by mohla způsobit hnilobu.
Výroba tuhého šamponu doma není žádná věda, ale vyžaduje dodržení pár zásad. Základem je směs povrchově aktivních látek, které zajišťují pěnící a čisticí účinek. Bez nich se vám oleje a bylinky sice spojí, ale výsledkem bude spíš tuhá maska na vlasy než šampon. Jako hlavní pěnící složku použijte SCI (sodium cocoyl isethionate), který je šetrný k pokožce a dobře se s ním pracuje. Doplňte ho o malé množství jiného tenzidu, třeba CAPB, pro jemnější pěnu.
Když sáhnete po jakémkoli oleji z regálu, nemusíte nutně udělat chybu. Ale výsledek na pánvi se liší víc, než byste čekali. Některé oleje začnou při vyšší teplotě kouřit, mění chuť jídla a uvolňují látky, které tělu rozhodně nepřidají. Klíčem je tzv. bod kouře – teplota, při které se tuk začne přepalovat. Pro běžné smažení na pánvi potřebujete olej s bodem kouře alespoň kolem 200 °C. To splňuje řepkový, slunečnicový nebo arašídový olej. Máslo a nerafinovaný olivový olej mají bod kouře nižší, takže se hodí spíš na krátké restování nebo na mírnou teplotu.