Když chcete mít čerstvé bylinky po ruce celý rok – 7 triků

Náročnější bylinky, jako je rozmarýn nebo šalvěj, potřebují v zimě chladnější stanoviště – ideálně kolem 15 °C, kde zpomalí růst a přečkají až do jara. Pokud takové místo nemáte, dejte je na nejchladnější parapet a omezte zálivku na minimum. Naopak mátu a pažitku můžete pěstovat i v obyčejné sklenici s vodou, ale kořeny pak postrádají živiny, takže výnos je nižší.

Nesnažte se celý proces zvládnout za jedno odpoledne. Dvacet minut stačí, poté pozornost klesá. Druhý den začněte tam, kde jste skončili. Velkou pomocí je nechat dítě jezdit s kolečky o kousek výš, než je obvyklé – tím se naučí naklánět kolo v zatáčkách. Mnozí rodiče dělají chybu, že kolečka úplně odstraní hned. Správný postup je nechat je na jednom kole nahoře tak, aby se při jízdě rovně nedotýkala země. Dítě pak trénuje rovnováhu a má jistotu, že se v krizové situaci o kolečko opře.

Jak často kapalinu měnit? Obecně se doporučuje interval kolem dvou let, ale to není univerzální pravidlo. Záleží na typu vozidla, stylu jízdy i klimatu. U aut, která jezdí převážně ve městě nebo v kopcovitém terénu, může být nutné měnit častěji. U sportovněji jezdících řidičů se vyplatí používat kapalinu s vyšším bodem varu a kontrolovat ji každoročně. Ideální je podívat se do servisní knížky – pokud tam žádný záznam o výměně není a auto má najeto více než 60 000 km, je to jasný důvod k akci.

Nejčastější chybou je výměna pouze části kapaliny, která zůstane ve vedení, nebo dolévání nové kapaliny do staré bez předchozího vypuštění. To jen zředí novou kapalinu a problém se nevyřeší. Další chybou je použití kapaliny s jinou specifikací, než předepisuje výrobce – například smíchání DOT 3 a DOT 4 může způsobit pokles bodu varu. Vždy používejte kapalinu, která odpovídá normě uvedené na víčku zásobníku, a pokud si nejste jistí stavem systému, svěřte výměnu odborníkům. Pravidelná údržba brzdové kapaliny je levná a rychlá – ve srovnání s opravou brzdového systému po selhání je to zanedbatelná částka.

Nezapomínejte ani na přístup pro údržbu. Kurník musí být snadno dosažitelný kolečkem, abyste mohli vyvážet podestýlku a dovážet krmení. Před stavbou si vytýčte obrys budoucího kurníku a vyzkoušejte, zda se kolem něj pohodlně otevřou dvířka a čištění nevyžaduje kvůli plotu nebo keřům složité manévry. Vyhněte se místům, kde se dlouho drží sníh nebo kde na jaře stagnuje voda z tání – vyvýšený terén nebo drenážní žlábek tyto problémy spolehlivě vyřeší.

První pokusy bez koleček: jak na to, aby to nebyl boj Najděte mírný svah s rovnou plochou dole, nejlépe s trávou po stranách. Vyhněte se chodníkům s obrubníky a frekventovaným cestám. Nejprve nechte dítě, aby se odráželo nohama jako na odrážedle, a teprve poté zkoušejte šlapat. Tím pochopí, jak funguje rovnováha za pohybu. Vy jděte vedle, ne za kolem. Jednou rukou držte rám pod sedlem – ne řídítka, protože jejich držením berete dítěti kontrolu nad směrem. Jakmile dítě zrychlí, pusťte rám na vteřinu a zase chyťte, aby pocítilo, že jede samo.

Když dítě samo navrhne, že zkusí jet bez bočních koleček, je to dobré znamení. Mnohem častěji ale přichází okamžik, kdy se rozhodnete vy. Klíčové není datum narození, ale konkrétní dovednosti. Dítě by mělo umět udržet rovnováhu na odrážedle nebo koloběžce a plynule šlapat do pedálů, aniž by se křečovitě drželo řídítek. Pokud při jízdě s kolečky neustále padá na jednu stranu nebo si podvědomě nadzvedává nohy, ještě není připravené.

Samotná výměna není složitá, ale vyžaduje přesnost. Pokud si ji chcete udělat sami, budete potřebovat druhého člověka, který bude šlapat na pedál. Postup je jednoduchý: odpusťte starou kapalinu z odvzdušňovacích ventilů u každého kola, postupujte od nejvzdálenějšího k nejbližšímu k hlavnímu válci. Během toho neustále doplňujte novou kapalinu do zásobníku, aby se do systému nedostal vzduch. Dávejte pozor, abyste kapalinu nerozlili – leptá lak a některé plasty. Starou kapalinu nikdy nelijte do kanalizace, odevzdejte ji do sběrného dvora.

Po prvních úspěšných metrech přichází druhá fáze – brzdění. Dítě musí umět zastavit bez použití nohou. Nejdříve nacvičte brzdění na rovině. Řekněte mu, ať zkusí zastavit přesně u určeného místa. Pokud se mu to nedaří a má tendenci šlapat dál, je to normální. Brzdění je složitější než samotná jízda. Když už umí zastavit na povel, zkoušejte jízdu mezi překážkami – kužele, klacky nebo čáry na zemi. Pozor ale na klikatou jízdu, při níž děti často strnule drží řídítka a blokují si pohyb.