Projděte si funkcionalistické skvosty Nového Města a objevte jejich příběhy
Do hry zapojte i obyčejné ponožky. Navlékněte je dětem na ruce a nechte je sbírat prach z podlahy, police nebo lišt. Je to rychlé, zábavné a bez nebezpečí rozbití. Pro okna připravte směs z vody a trochy octa – staré noviny nebo mikrovlákno zajistí lesk bez šmouh. Dětem svěřte menší plochy, ať nejsou přetížené. Dbejte na to, aby se při práci větralo, a nikdy nemíchejte ocet s jinými čisticími prostředky – mohly by vznikat škodlivé výpary.
Začněte u kostela Nejsvětějšího Srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad, ale nenechte se zlákat jen věží s hodinami. Vlastní perla se skrývá o pár kroků dál – v ulici na úpatí svahu, kde v domě s plochou střechou bydlela operní diva Ema Destinnová. Dnešní návštěvník často hledá pamětní desku nebo muzeum, ale marně. Dům je soukromý, a tak se spokojte s pohledem z ulice. Všímejte si pásových oken, která plynule obíhají roh, a jemného kontrastu bílé omítky s kovovými prvky. Chyba bývá v tom, že lidé fotí pouze fasádu zepředu a nevšimnou si bočního průčelí, kde se architektura nejvíc projevuje.
Důležité je také pravidlo, že rebase nepoužíváte na větve, které někdo jiný sdílí a na kterých už pracuje. Pokud takovou větev rebasujete, přepíšete historii a kolegům se při dalším pull objeví konflikty. V takovém případě je lepší použít klasický merge commit, i když je to v rozporu s hlavním cílem. Pro týmovou práci je ale mnohem efektivnější držet se modelu, kdy každý vývojář pracuje na vlastní větvi a tu pak rebasuje na aktuální hlavní větev. Tím se vyhnete zbytečným slučovacím uzlům.
Na co se zaměřit při výběru mechanismu a tvaru desky Nejčastější chybou je koupit stůl, který nejde zajistit proti samovolnému složení. Pokud máte děti nebo domácí mazlíčky, potřebujete pojistku, která desku zafixuje v otevřené poloze. Další věc je způsob uchycení – nástěnný stůl zabere minimum místa, ale musíte jej ukotvit do nosné zdi. Do sádrokartonu takový stůl bez speciálního kování nedávejte. Volně stojící stůl s kolečky se hodí, pokud často měníte uspořádání, ale počítejte s tím, že zabere víc místa i ve složeném stavu.
Až budete vybírat, berte v úvahu i to, jak snadno stůl zapadne do zbytku nábytku. Sklápěcí stůl nemusí být nutně jen účelový – existují modely, které po složení vypadají jako dekorativní konzola nebo polička. Když vyberete barvu a tvar, který ladí s okolím, nebudete ho vnímat jako rušivý prvek. Naopak, pokud sáhnete po výrazném kusu, může se stát dominantou místnosti – to je v pořádku, jen s tím předem počítejte.
Pokud se chcete vyhnout častým konfliktům, pravidelně si aktualizujte svou větev z hlavní. Čím déle větve visí bez rebase, tím pravděpodobnější jsou konflikty. Dobré je také domluvit se v týmu na pravidelném čase pro sloučení změn, například každý den po obědě. Tím se práce s rebase stane rutinou a nikdo nebude muset řešit složité konflikty na poslední chvíli. Pamatujte, že čistá historie není jen o estetice – usnadňuje code review, hledání chyb a reverty změn.
Jedlá soda je základ. Smíchejte ji s trochou vody na pastu a nechte děti drhnout dno vany. Špína zmizí bez dřiny a bez bělidel. Kyselina citronová zase skvěle rozpouští vodní kámen na bateriích. Namočte hadřík do roztoku z vody a citronové šťávy, přiložte na kohoutek na deset minut a pak jen otřete. Typická chyba? Použít ocet na mramor nebo přírodní kámen – kyselina ho poškodí. Na tyto povrchy volte jen jemný mýdlový roztok.
Pokračujte dolů k řece a zastavte se u prvního z velkých obchodních domů. Řeč je o domě, který jako první v Praze použil železobetonový skelet a prosklenou fasádu. Když si stoupnete naproti, podívejte se, jak se v prosklených plochách odráží okolní zástavba – to je jeden z hlavních rysů funkcionalismu. Nečekejte žádné zdobné římsy ani historické motivy. Místo toho hledejte čisté linie, střídání plných a prázdných ploch a hlavně světlo, které proniká dovnitř. Typická chyba turistů je, že při procházce sledují pouze úroveň přízemí, kde sídlí obchody, a přehlédnou horní patra s úzkými balkony a zábradlím bez ornamentů.
Prvním krokem je místo na spaní. Pokud má dítě samostatnou postel, je to snadné. Pokud ale spí na palandě nebo na rozkládací pohovce, zkuste si na ni předem lehnout. Zjistíte, jestli je pohodlná, a hlavně, jestli z ní nejde snadno spadnout. Pro mladší děti je lepší spát na matraci na zemi než na horní palandě. Připravte dva polštáře, dvě deky a čisté povlečení. Nezapomeňte na to, že některé děti mají vlastní spacího plyšáka nebo deku, bez které neusnou. Zeptejte se předem rodičů hosta, co si má přibalit – a pokud to zapomene, nevymýšlejte náhražky.