První kroky na umělé stěně aneb jak nezačít špatně

Slaňování na zajištěných cestách bez jistícího lana je disciplína, která se pohybuje na hranici mezi sportovním výkonem a hazardem. Nejde o běžný postup, ale o techniku, kterou používají zkušení ferratisté při sestupu z obtížných úseků, když chtějí ušetřit čas nebo nemají k dispozici vybavení pro tradiční jištění. Základním předpokladem je naprostá jistota v pohybu, znalost vlastních limitů a schopnost číst terén. Bez těchto předpokladů se i krátký úsek bez lana může stát smrtelnou pastí.

Druhý klíčový moment je briefing. Kvalitní instruktor vám ukáže, jak se chovat při výstupu z letadla, jak držet hlavu a kam položit ruce, ale také co dělat v případě, že by se něco pokazilo. Typická chyba začátečníků je, že během instruktáže přikyvují, i když nerozumí. Nebojte se ptát – čím víc otázek položíte, tím lépe instruktor pozná, že berete věci vážně. Jestliže na vaše dotazy odpovídá vyhýbavě nebo podrážděně, nejedná se o profesionála.

Osmičky a devítky jsou doménou pokročilých. Nejde už jen o sílu, ale o čtení mikroreliéfu a plánování postupu jako v šachové partii. Zde začíná platit pravidlo: méně je někdy více. Místo spěchu na každý krok zkuste najít statickou pozici, kde se můžete nadechnout a přeskupit. Běžný nedostatek: lezci přeskakují krok a pak zjistí, že jim chybí správná noha. Před výstupem si rozložte cestu na segmenty a naučte se rozpoznávat, kde je bezpečné jištění a kde ne.

Při slaňování se držte vždy očního kontaktu s dalším jištěním. Vyberte si konkrétní bod, ke kterému směřujete, a pohybujte se k němu po krocích. Vyhněte se skokům a rychlým pohybům – pád ze dvou metrů může mít stejné následky jako pád z deseti, pokud dopadnete na špatné místo. Pokud je úsek strmý a jištění je od sebe vzdálené více než dva metry, je to varovný signál. Takový úsek je riskantní i pro zkušené lezce, a proto je lepší zvolit klasické jištění lanem.

Kontrola po náročném výstupu je stejně důležitá jako ta před ním. I když set vypadá na první pohled v pořádku, po pádu nebo silném zatížení ho vyřaďte z provozu. Tlumič pádu je jednorázový prvek – po aktivaci, tedy po skutečném pádu, ho již nelze bezpečně použít. Pokud jste spadli a tlumič se roztáhl, je nutné koupit nový set. V žádném případě se nesnažte tlumič opravovat nebo recyklovat. Stejně tak pokud karabina spadla na tvrdý povrch, i když nemá viditelné poškození, hrozí mikropraskliny, které nejsou okem zachytitelné. U karabin platí přísnější pravidla – po jakémkoli podezřelém nárazu je raději vyměňte.

Tandemový seskok je pro většinu lidí jednorázovým zážitkem, na který se připravují měsíce. Jenže skutečná odpovědnost za bezpečnost celého letu a pádu leží na instruktorovi. Než se připoutáte k cizímu člověku, měli byste vědět, co všechno jeho role obnáší a na co se zaměřit při výběru provozovatele. Ne každý, kdo nosí tričko s logem dropzóny, je automaticky zárukou bezpečnosti.

Kromě pravidelné kontroly je dobré si vést jednoduchou evidenci. Zaznamenejte si, kdy jste set koupili, kolikrát jste ho použili a zda prodělal nějaký pád. Materiály mají svou životnost, která se udává v rocích od data výroby, nikoli od prvního použití. Proto se podívejte na štítek u tlumiče – najdete na něm rok výroby. Po uplynutí doporučené doby, která bývá zpravidla kolem deseti let, set vyřaďte, i když vypadá perfektně. Tuto informaci najdete v návodu od výrobce, ale pokud návod nemáte, platí, že po této době je bezpečnější pořídit nový. Nezapomeňte, že ferratový set je spotřební zboží a jeho životnost nelze prodloužit žádným leštěním ani šetrným zacházením, pokud už materiál dosloužil.

Nejčastější chyba začátečníků: přílišné držení se stěny Většina nováčků se instinktivně tiskne břichem ke stěně a ruce drží pokrčené u obličeje. To je přesně naopak. Správná technika spočívá v tom, že ruce zůstávají pokud možno natažené a tělo se od stěny odtahuje – opora jde především do nohou. Uvolněte ruce, nechte je viset a šlapejte. Pokud cítíte, že se třesete, pravděpodobně příliš tlačíte do rukou. Zkuste se soustředit na to, abyste stáli na nohách, ne „viseli" na rukou.

Když poprvé stanete před umělou stěnou, snadno podlehlé dojmu, že stačí chytit co nejvíc barevných chytů a šlapat, kam se dá. Realita je jiná: lezení na umělé stěně je o technice, ne o síle. Než se zavěsíte na lano nebo začnete baladit po boulderingu, naučte se základní principy, které vám ušetří zklamání i zbytečné odřeniny.

Nejčastější chybou je koupit cepín podle délky bez ohledu na styl lezení. Pokud lezete převážně kolmý led, zvolte kratší model (kolem 40 cm). Pro mixy a suché lezení se hodí delší (45–50 cm), protože umožňují lepší páku při záseku do skalních hran. Další častý omyl: podcenění rukojeti. Kožené nebo pogumované rukojeti drží lépe v rukavicích než hladký kov. Zkontrolujte také pojistku proti otevření poutka – při pádu se nesmí samovolně uvolnit.